Všechno to má samozřejmě svou symboliku. Plodnost, plodnost, plodnost. Musíme ukázat duchům své země, jak přinést nové ovce, nové slípky, nové děti. Freud by z nás měl radost.

Pomlázky a meče: Velikonoce, symboly násilí a přetvořené tradice

"A hlavně musíš babičku pěkně vyšupat." říkali mi před velikonoční pomlázkou. A maminku, sestřenici, a tak dále. Neříkali proč, ale říkali to, tak jsem pěkně šupal. Jeden z chlapců běhajících s pomlázkou za povykujícími děvčaty. A děvčata už před velikonocemi plánují jak se vyšupání bránit, polštáře pod sukní, skrýše na půdách, a ta odvážnější i vědra s vodou. České velikonoce jsou boj. S vybarvenými vajíčky, vypečenými beránky a vyšupanými ženami.

Všechno to má samozřejmě svou symboliku. Plodnost, plodnost, plodnost. Musíme ukázat duchům své země, jak přinést nové ovce, nové slípky, nové děti. Freud by z nás měl radost.

Návštěvnice z rádoby civilizovaných krajů ale bude skandalizována. V Čechách se o velikonocích bijí ženy. Už od malička se tu malí hoši učí, že ženu je možné a oprávněné bít. Jak se může takový barbarský zvyk rok od roku opakovat, kde jsou moderní zákony? Jak chcete vy Češi omezit násilí proti ženám, když si každoročním věčným návratem toto násilí omezujete.

Vždyť je to jen trochu nevinné zábavy, smějí se Čeští muži. Tady přece jde o symboliku plodnosti, žádné násilí. A navíc je to přece tradice. Zas nám vy cizáci chcete namlouvat své móresy a vůbec se neohlížíte na naše nevinné zvyky.

Mají ti naši muži pravdu? Inu, věc se má tak. V celo-evropském přehledu násilí proti ženám byla Česká republika dokonce mírně pod průměrná? Dvacet procent jsou stále nesnestilné statistiky, ale o polovinu menší než britských nebo švédských třicet procent.

Zdálo by se tedy, že celkově velikonoce jsou opravdu symbolem něčeho, co není svou povahou násilné, ať je to symbolem plodnosti (Freuda by tvar pomlázky vůbec nepřekvapil) nebo jen otázkou tradice (občas je pomlázka jenom pomlázka). Která žena si ale nevzpomene na modřinu způsobenou rozbujelým koledníkem, který si tu symboliku vzal až moc k srdci. Nebo na následky toho posledního štamprlíka, který si ten, co je na pomlázku snad už moc starý radši neměl dávat. Malování kraslic je taky asi symbolické. Ale, když vám ujede ruka, tak je z toho šmouha a ne modřina.

Co s tím? Tak už nám zase ty feminacisti chtěj brát ty naše tradice. Pomlázka má přece staleté dějiny. Jenže, když se podíváme na staleté tradice z blízka, uvidíme, že se neustále měnily. Když se z pohanů stali křesťani, pomlázka se najednou ocitla u oslav velikoničních - až do nedávna mnohem důležitějších svátků než Vánoce. Najednou už tu nešlo jen o plodnost země a jejích tvorů ale o zmrtvých vstání spasitele. Sloužily se mše, postilo se, zpytovalo se svědomí. Z magických symbolů na vejcích se staly nevinné ozdůbky a z pomlázky jen bezstarostný povyk.

Když nám ty tradice jsou tak milé, proč si pomlázky kupujeme v supermarketech, a vajíčka barvíme na indukčních plotýnkách? Kolik knedlíků jsme si odepřeli v postní dny? Není třeba se za to stydět. Tradice se jako voda v řece, vždy vejdou do tvarů břehů dneška. Nemusíme se stydět, že přesně nevíme, proč se malují vajíčka nebo pletou pomlázky.

Ale když už se nemáme stydět za tyto všechny změny. Proč nepřizpůsobit tradice a zvyky dnešním hodnotám nebo i těm, které bychom chtěli mít v budoucnosti. Musíme proto spálit všechny pomlázky a zapomenout na to, že s nimy naši předci pobíhali po návsi? Rozhodně ne. Pomlázková tradice ale už prošla tolika změnami, že její mírné přesměrování do mantinelů dneška jí nemůže ublížit.

Proč by neměly pomlázky plést i ženy a dívky? Ohýbat proutky přece zvládnou i ty ručky nejněžnější. A mohou závodit s muži a chlapci, kdo bude mít pomlázku výzdobnější. Nebo si prostě jen pomlázky vyměňovat jako srdíčka na svatého Valentýna.

Jak se takové změny ve zdánlivě nezměnitelné tradici dosáhne. Inu tradice se mění pozvolna nebo revolučně. Může se začít hnutím "Pomlázka pro všechny", školní osvětou, veřejnou diskusí. Nebo jen stačí, když matky a otci začnou své syny a dcery postupně nabádat, jak jít životem se spletenými proutky bez modřin.

Je taková změna možná? Určitě. Jen se podívejme na vánoční stromeček, jak se nám vetřel do našich srdcí, přestože je vynálezem moderním - v Čechách se objevil až v 19. století, později než parní stroj. Ale ne všechny pokusy o změny tradice jsou úspěšné. Z Ježíška se například nikdy nestal děda Mráz ani Santa Klaus. Proč se o to ale nepokusit? Určitě by to stálo za to, kdyby pomlázka opravdu byla o pomlazení a ne o pomlácení.