Valentýnská romantika

Bude to romantické? To je otázka, kterou si kladou muži, když zařizují program na svátek svatouška Valentýna. Bude na stole dost svíček? Bude dar dostatečným vyjádření jejich oddanosti a vášně? Jsou slova zvolená pro milostné psaníčko tím, co v partnerce vyvolá kýžené zastavení dechu a úsměv zdobený slzou dojetí? „Je to ten pravý" tepe její srdce do rytmu hudby tiše se lnoucí do přítmí místnosti. Hrají naši píseň. Je čas stisknout ruku o něco pevněji, atmosféra je nabitá významem lásky.

Odkud se vzala romantika? Láska, sex a partnerské vztahy jsou lidskou univerzálií ale romantika? Ať se sejdou muž a žena v partnerském vztahu v jakékoli společnosti, vždy je jejich soužití definováno vzájemnými povinnostmi. Tyto povinnosti jsou většinou rozdílné podle pohlaví a většinou ku prospěchu muže nebo alespoň mužů jako skupiny. Posledních několik století ale zavedlo také vzájemnou povinnost udržovat citové vazby mezi partnery. Protože partnerský vztah se dnes oficiálně musí zakládat na romantické lásce, to jest období, kdy spolu mají milenci nejužší emocionální pouta, je nutné skutečnost tohoto vztahu nutné neustále obnovovat drobnými úlitbami na oltář romantiky. Tu drobné psaníčko, tu ničím nemotivovaná kytice. A hlavně nezapomenout na toho Valentýna.

Proč ale vypadá naše romantika, tak jak vypadá? Proč zrovna přítmí, květy, sladkosti a hudba? Proč není romantické ulovit milované na Svatého Valentýna zajíce nebo aspoň přinést dvacet deka šunky? Jistě se najdou psychologové, kteří budou hledat vysvětlení v nevyhnutelných účincích vjemových podnětů na duševní stavy, či biologové, jimž neuniknou evoluční výhody romantických samců. Jak si ale vysvětlit chování společenství, kterým se dosud nepodařilo vynalézt zařízení, z něhož na povel zazpívá Iveta Bartošová? Knoflíky lásky se asi najdou všude, ale vždy s jinou podobou. Kde se vzala ta podoba naše?

Samotné slovo „romantický" neoznačovalo po většinu své existence valentýnskou romantiku. Původem znamenalo „po římsku" a později označovalo lidový jazyk jako protiklad středověké latiny. Protože lidovými jazyky se většinou vyprávěly hrdinské příběhy rytířů, začalo se tomuto žánru říkat romantická literatura. K té se také odvolávalo romantické hnutí devatenáctého století. A romantické skladatele jako Beethoven nebo Wagner byste si asi k romantické večeři nepustily. I Mácha se přes všechny své o lásce pějící hrdličky mnohem víc zajímal o hrdinské boje svých postav s osudem.

Romantická literatura nám tedy dala alespoň jednu ingredienci moderní únorové romantiky. Hrdinské anebo alespoň nějak výjimečné činy mužů, mezi něž lze snad počítat i rezervaci stolu v restauraci s dostatečným předstihem. Romantické hnutí také přidalo spojení s přírodou a přirozeností. Kde se k tomu ale přidala čokoláda, hudba a svíčky? Dary (to jest) trofeje byly vždy součástí procesu dvoření a jejich konkrétní podoba je kombinací marketingových kampaní různých průmyslových oborů za posledních sto let a červené knihovny.

Z dosavadního popisu by se mohlo zdát, že romantika je výlučnou povinností mužů. Oni pořídí dar, zařídí prostředí, provedou hrdinský čin. Žena se jen dostaví a kochá se. Ženy se ale na romantice podílejí mnohem aktivněji. Romantické události jsou zcela v choreografii žen. Do romantiky je třeba muže zacvičit. Ukázat mu, jak přesně se chovat, kdy a jak promluvit, co darovat. A romantické události je také nutno předložit schválení komisi dalších žen, ohodnotit a z případných nedostatků vyvodit závěry. Mnoho mužů má z romantiky strach, ale zodpovědnost za její úspěch leží hlavně na ženách, které se při tom navíc musí tvářit jako bezmocné hlavičky věšící konvalinky.

Když je ta romantika jen taková hra, co smysl pro romantično? Není romantika přece pocit, který oba milenci sdílejí všemi vjemy při víkendové návštěvě penzionu v zapadlém horském zákoutí? Kdo by popíral skutečnost těchto všem známým citových zážitků? V období mileneckého zapálení je ale možné romanticky naladit lecjakou strunu. Nesmyslné veršíky dostávají hlubokých významů, turistická ubytovna nabývá formy pětihvězdičkového hotelu. Ale stejně jako není možné složit na základě hudebního sluchu hned symfonii, zamilovanost nestačí k vystrojení masopustu romantiky. Nejdříve je nutno projít školou romantiky. Školou knih, filmů, televizních seriálů, reklam a diskuzí. A někteří z nás jsou lepšími žáky, než jiní.

To nic nemění na tom, že romantické situace v nás vyvolávají skutečné romantické pocity. Ale těmto pocitům nemusíme podřídit celý svůj život podle scénářů psaných reklamním oddělením firmy Leonidas. Není vůbec důvod proč by se na symbolice romantického hrdinství nemohly podílet ženy stejně jako muži. Není důvod proč nepřetvořit rovnováhu pasivity a činorodosti v romantickém vztahu. I když nám o tom nevyprávějí reklamy na pohlednice a romantické komedie, možná je čas začít hledat i jiné možnosti jak na oltář Svatého Valentýna složit své obětní dary.