Published in Lidové noviny. Text as published.
Nostalgie je mocná činitelka. Kolikrát jsem si za své neslavné kariéry na gymnáziu a pod vlivem Cesty do hlubin študákovy duše říkal, jak by bylo krásné, kdybych i já mohl chodit na pořádné gymnázium, kde se musí místo ruštiny učit latina a kde mají všichni učitelé zajímavé přezdívky. Jedna ze změn, na které jsem se, vedle povolení pornografie, po roce 1989 nejvíce těšil, bylo právě zavedení osmiletých gymnázií, abych svůj sen mohl prožít alespoň nepřímo. Nebyl jsem sám. Česká republika ale nepotřebuje školství pro pamětníky, potřebuje školství, které bude rovnoprávně poskytovat možnosti k uplatnění všem studentům a ne jen těm, kteří si to můžou dovolit. Klasická gymnázia jsou jedním z mnoha mýtů o zlatém věku první republiky, který samozřejmě nebere v potaz, že to byly instituce archaické, nepřístupné většině populace a skrývalo se za nimi stejné množství utrpení a zklamání jako blahosklonné vlídnosti, jak ji známe z popraskaného celuloidu.
Elity jsou pro fungování společnosti nezbytné, a jak ukázal experiment komunismu, pokusíme-li se elity potlačit, vytvoří se nové. Stát by se měl ale snažit podporovat vytváření elit založené na schopnostech, a ne na sociálním nebo ekonomickém zázemí. Po několika výrocích, při nichž člověku vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, se ministr školství konečně odhodlal k rozumnému kroku. [Tímto návrhem]{.underline} ([Návrhem na zrušení víceletých gymnázií?]{.underline}) Ano se zároveň sociální demokracie snad poprvé profiluje jako moderní levicová strana a ne jako pseudokomunistické mocichtivé uskupení.
Není to snaha nepodobná dlouholetému tažení britské labouristické strany o rovnoprávné střední školství. Labouristé mají ještě jeden mocný argument, který se obvykle proti víceletým gymnáziím nepoužívá, a sice stres, který děti prožívají při přijímacích zkouškách. Naprostá většina dětí je přitom [motivována (není to spíš přinucení?)]{.underline} (Ne. Myslím si, že většina rodičů děti dostane do stavu, kde samy chtějí na to gymnázium jít, a když se tam nedostanou, mají pocit, že rodiče zklamaly a rodiče mají pochyby, jestli jejich děti za něco stojí) rodiči, a proto je pro ně neúspěch o to více zdrcující. Proto jeden z labouristických volebních sloganů zněl (pro nás nepochopitelně): „Zrušit výběr písemnými zkouškami."
Také fakt, že rodiče hrají rozhodující úlohu při přihlašování na víceleté gymnázium, dokazuje, že tyto instituce neposkytují rovnocenné možnosti všem dětem. Jsou to totiž hlavně rodiče s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním, kteří budou své děti tlačit k učební dřině nezbytné pro přijetí, a stejně nadané děti ‚dělnického původu' stejnou příležitost nedostanou. Víceletá gymnázia navíc poskytují studentům lepší vzdělání pouze iluzorně a lepší průměrné výsledky ve srovnávacích testech jsou důsledkem odstranění méně schopných žáků. Studenti „normálních" základních škol získali [více než polovinu z nejlepších deseti procent výsledků (nebylo to jen v matematice? Nebylo by dobré tady odkázat, kdo a kdy to zjistil?)]{.underline} [(Ne to s tou matematikou bylo v mezinárodních srovnáních. Ty informace mám z toho článku v Akademii a byl jsem líný si je ověřovat, protože se shodují s jinými]{.underline} [podobnými výsledky. Protože jsem psal původně článek pro Markulu, tak mi to nevadilo, ale když tak to vyškrtněte, jestli se v Akademii nechcete opakovat.).]{.underline} Víceletá gymnázia také většinou disponují lepším vybavením, které by však mělo být standardem ve všech školách.
Volání po zrušení víceletých gymnázií ovšem není rezignací na fakt, že motivovaní a nadaní žáci potřebují více péče. Vládní návrh na to pamatuje například návrhem speciálních tříd na všech školách, které by přitom [neznevýhodňovaly (nezvýhodňovaly?)]{.underline} [samozřejmě (i když je to výrok poněkud kontroverzní a záleží hodně na tom, jak se to implementuje)]{.underline} žáky ze vzdělanějších a bohatších rodin. Získané prostředky by se měly vynaložit na lepší vybavení všech škol a/nebo zvýšení platů všech učitelů. Je to touha humanistická, ale i čistě sobecká. Větší rovnost v základním vzdělávání bude znamenat širší výběrovou základnu pro vysoké školství, jehož úspěchy se pak přímo projeví na ekonomické prosperitě země.
Nostalgie však dohnala k obraně víceletých gymnázií i mnohé, kteří by jinak byli proti nim. Setkáváme se tu opět s dilematem v podstatě levicově orientovaných lidí, kteří jsou už deset let nuceni volit pravicové strany, a tak zastávat názory, které jim jsou cizí. Nezbývá mi tak jako jednomu z nich než apelovat na poslance mnou (z nezbytnosti) volené Unie svobody, aby vystrčili hlavy z písku pravicových dogmat a [podpořili pro jednou rozumný vládní návrh]{.underline} [školského zákona.]{.underline}