Dominik Lukeš
Search/

JournalismOpinionCzech

Omítková výuka

Lidové noviny · c. 2001

The essay argues that schools must teach reading comprehension and critical thinking directly instead of treating grammar instruction as a substitute.

Published in Lidové noviny, c. 2001. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.

V příspěvku, se kterým se jinak mohu povícero ztotožnit, se Jiří Kraus dopustil jedné zásadní nepřesnosti, když tvrdí, že velkou vinu na našem národním problému s funkční gramotností nese nedostatek rodinných knihoven. Z výzkumů PISA pořádaných OECD vůbec nevyplývá (s. 15 Executive Summary), že pokud v dané zemi žáci více čtou pro radost, je všeobecná funkční gramotnost vyšší. V Japonsku nečte pro radost naprostá většina žáků a přesto je jako země velice úspěšné, naopak v Rusku jich pro radost čte více než 80% a přesto skončilo těsně před koncem tabulky. Výzkum ukázal, že samostatné čtení a zájem o čtení zvyšují funkční gramotnost jednotlivců v porovnání s vrstevníky bez podobného zájmu, ale i v tomto se jednotlivé země liší. U nás je tento rozdíl jen o málo více než půl stupně na škále gramotnosti dětí, které čtou jednu až dvě hodiny denně oproti těm, které nečtou vůbec. Vzhledem k tomu, že se u nás téměř 20% patnáctiletých nebylo schopno vyrovnat s úkoly na vyšší než první nebo druhé funkční úrovni, lze říci, že vliv rodinných knihoven na náš národní gramotnostní osud je poměrně malý (přestože by rozhodně neměl být opomíjen). O to více zodpovědnosti musí nést škola. Schopnost porozumět textu, popsat jeho obsah, ale i identifikovat skrytý záměr autora se totiž nedá získat náhodně. Škola k němu musí aktivně a usilovně vést. Tím se boří i častý argument, že výuka gramatiky přispívá k rozvoji analytických schopností. Tito lidé předpokládají, že opře-li se žák o dům gramatické stavby jazyka, omítka porozumění se o něj jaksi sama otře. To je však hluboký omyl. Naučí-li se žáci byť jen desetinu současného gramatického penza v kontextu cílené výuky kritického myšlení, budou z nich nejen úspěšnější čtenáři, ale budou také schopni mnohem hlubšího analytického uvažování. To je pro autory osnov a učebnic mnohem náročnější než popsání sebesložitějšího gramatického systému. Jak správně říká pan profesor Kraus, hlavní břemeno tohoto úkolu však spočine na bedrech učitelů, jejichž vzdělávání nesmí absolutoriem pedagogické fakulty skončit, ale začít.