Gramatika není gramotnost

Rádi a často se chlubíme tím, jak vzdělaná je česká populace. Jak už mezi námi není negramotných, jak se všichni umí podepsat nebo si spočítat drobné v obchodě. Již méně se však ví, že gramtnost jako taková je jen malým zlomkem toho, k čemu vzdělání slouží. Umět se podepsat více než dvěma křížky snad stačilo za Marie Terezie, ale dnes je potřeba nejen text nahlas přečíst, ale také porozumět jeho významu, najít v něm podstatné informace, napsat jeho shrnutí, sestavit argumenty pro a proti, koherentně se k němu vyjádřit a tak dále. Těmto schopnostem můžeme říkat třeba funkční gramotnost a právě v ní čeští studenti ve srovnání s vrstevníky z podobně vyspělých zemí naprosto propadli. Máme problém, a je to vážnější problém než privatizace hutí, protože se s námi bude táhnout ještě po desetiletí a bude nás v posledku stát mnohem více peněz.

Zeptejte se učitele češtiny, jaký je jeho největší problém a odpoví vám, že je to nedostatek hodin na výuku. Přitom se v českých školách věnuje mateřštině mnohem víc času než v jiných zemích. Problém je v tom, na čem se veškerý tento čas tráví. U nás neučí jazyk, ale o jazyce. Nedávná studie zjistila, že u nás nejpoužívanější učebnice češtiny donutí žáky druhého stupně základních škol, aby se za čtyři roky naučili téměř tři sta různých termínů popisujících jazyk. Naprostá většina z nich je gramatických. Úspěšný absolvent je tedy schopen vyjmenovat pět druhů zájmen, dva druhy věty holé a bůhví kolik druhů příslovečných určení. Za stejnou dobu napíše přibližně dvacet slohových prací na primitivní témata, jako je třeba, co jsem dělal o prázdninách. Letmý pohled do učebnic češtiny na našem trhu nám ukáže, že přibližně dvě třetiny prostoru je věnováno gramatice a jen jedna třetina slohu. Když se podíváme více do hloubky, zjistíme, že se většina slohu omezuje na výčet definic různých žánrů, ale vyžaduje od žáků minimální důraz na pochopení nebo vlastní tvorbu. Student tedy musí na textu rozeznat, jestli se jedná o text odborný, publicistický nebo publicisticky odborný, ale je už jedno, jestli ví, o čem je.

Schopnost porozumění se ale stejně jako schopnost plavat nedostaví sama. Ti, kdo se neutopí, se plácají ve vodách textů a snaží se udržet hlavu nad hladinou, zatímco by se měli učit správná tempa. Paradoxně byly dvě nejlepší učebnice češtiny napsány pro odborná učiliště. Autoři se tam nemusí zabývat zbytečnými gramatickými kategoriemi a mohou se soustředit na to důležité, tedy samostatnou práci s textem. Učni učící se podle těchto učebnic napíší během jednoho roku mnohem více esejů a úvah než gymnazisté stejného věku. Příklad učilišť ukazuje, že nepotřebujeme víc hodin češtiny, ale potřebujeme jim vytýčit jasné cíle. A jestliže je naším úkolem funkční gramotnost musí i jednotlivé cíle být funkční. Neznamená to vypustit výuku pravopisu a spisovné češtiny, ale učit je pouze jako prostředky pro dosažení porozumění nebo efektivní komunikace. Pokud je cílem jen samotná gramatika, nikam se nedostaneme.

Bylo by ale obrovskou chybou svalovat vinu jen na výuku češtiny. Prozumění textům a souvislé vyjadřování vyžadují i všechny další předměty. Zkoumání učebnic předmětů jako je třeba biologie ale ukázalo děsivý fakt, že jsou psány jazykem, který ve složitosti mnohdy překonává vysokoškolské učebnice. Žáci jsou tak často nuceni spoléhat se na poznámky z učitelova výkladu a vypracují si k textu jako ke zdroji informací odpor.

Situace je opravdu vážná. Chceme-li se srovnávat s nejlepšími, musíme od základů změnit svůj přístup k výuce jazyka. Nebude to lehké, pro špatně připravené učitele je mnohem lehčí žáky zkoušet z tvrdých a měkkých i než z pochopení často nejednoznačného textu. Doufám, že smutné výsledky našich studentů rozpoutají celonárodní diskusi. Nesmíme ji však nechat padnout do rukou autorům gramatik. Je dost učitelů i celých škol, kteří se snaží jít proti proudu, doufám, že se nenechají ukřičet těmi, kdo tvrdí, že jen Čech, který ve větě rozpozná doplněk je hoden toho jména.