Published in Lidové noviny, c. 2001. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.
Šok! Každý pátý dospělý ve Velké Británii je tzv. ‚funkčně negramotný', tj. např. nedokáže si přečíst důležité informace jako předpis na léky nebo má problémy se základními počty. Podobné problémy mají ale i mnohé jiné vyspělé země jako Spojené státy, Austrálie nebo ale i Švýcarsko. To je výsledkem několika mezinárodních i národních zpráv, které vedly Tony Blaira prvního března k oznámení mnohamilionového programu bezplatného ‚základního vzdělávání dospělých'. V rámci tohoto programu bude vytvořena síť center na školách a pracovištích, která budou pracovat podle osnov podobného typu jako na základních či středních školách a zakončí studium standardizovaným testem. Podobné programy již ve Velké Británii existují, ale jejich úspěšnost je podle průzkumů velice nízká, protože mnoho studentů je odrazeno nevelkou kvalitou kurzů, ale i nevyhovujícím prostředím. Přestože většina studentů dosáhne zlepšení, pouze 14% se dostane do vyšší kategorie gramotnosti. Nová iniciativa slibuje více peněz hlavně na školení učitelů dospělých, kteří jsou dnes jedni z nejhůře placených v sektoru vzdělávání.
Británie není se svými starostmi sama. S nízkou gramotností dospělých se potýkají snad všechny ekonomicky vyspělé země. Dotýká se samozřejmě i nás. Data o úrovni gramotnosti dospělých jsou k dispozici z mnoha zdrojů, například zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) nazvaná Gramotnost v informačním věku postavila například Českou republiku na třetí místo z dvaceti zemí v gramotnosti numerické, ale až na místo sedmé v porovnání schopnosti najít informace v dokumentu a ve schopnosti porozumět informaci z textu až na místo dvanácté, což znamená více než 40% populace mezi 16 a 65 lety s méně než dostatečnými schopnostmi porozumění textu. Zmínku o gramotnosti dospělých jsem však ve vládní bílé knize o vzdělávání nenašel.
Rozšiřování kvalifikací nebo zpestřování života po odchodu z aktivního zaměstnání tedy jak je vidět není jediný kontext pro vzdělávání dospělých.
Historická poznámka
Pokusy o zvyšování gramotnosti dospělých není věc nová. V padesátých letech se s ním v Brazílii potýkal jeden z bohů moderní humanistické pedagogiky Paolo Freire. Své závěry napsal v knize Pedagogika utlačovaných. Přestože byla napsána jazykem, který jakoby z úst vypadl komunistickým agitátorům z našich padesátých let, její základní myšlenka byla, že aby dospělý mohli dosáhnout vzdělání, musí si nejdříve uvědomit stav útlaku v němž žijí. Nám se to může zdát směšné, ale dospělí opravdu slaví největší úspěchy pokud si mohou uvědomit svou vlastní hodnotu a pozici ve světě. A přestože se dnes stydíme mluvit o třídním boji, je to stále ještě velice užitečná metafora pro popis situace právě třeba ve Velké Británii, kde velká část populace teprve v posledních několika letech nalézá svůj hlas, ale nemůže najít také ekonomické a politicko mocenské prostředky. K dalšímu odcizení přispívá i pomalé stírání starých společenských hranic a třídní příslušnosti. Bylo by hloupé a asi i nerealistické volat po novém spojení proletářů v tomto snad postindustriálním světě, ale bylo by ještě hloupější zapomenout na lidskou potřebu po přináležitosti ke skupinám a myslet si, že se můžeme jejím tlakům ve vzdělávání vyhnout.