37 000 pochybností

Americký lid je nejen spravedlivý, ale také dobrý. Nevyslal proto jen rakety na tábory teroristů, ale i 37 000 jednodenních potravinových balíčků pro strádající nevinný lid. Tak nějak zněla slova prezidenta Bushe, když novinářům vysvětloval, proč válka v Afghánistánu nezpůsobí humanitární katastrofu. Ježíš kdysi nakrmil v poušti pět tisíc mužů (ženy a děti nepočítaje) pěti bochníky chleba a dvěma rybami. Američané před sebou mají mnohem obtížnější úkol a to poskytnout jídlo a další humanitární podporu několika miliónům lidí a to ne na jeden den, ale na čtyři až pět měsíců tuhé zimy, která následuje po třech letech neúrody. Mám o účinnosti balíčků svržených z bezpečné výšky nad územím neovládaném Talibanem své pochybnosti. Je možné, že balíčkem, obsahujícím na důkaz civilizovanosti plastikové příbory a ubrousek se nenají jeden člověk jeden den, ale jedna rodina jeden týden. Přesto nelze považovat tento krok za nic jiného než úlitbu humanistům na celém světě, takovou humanitární propagandu. I kdyby Američané shazovali takové množství potravin každý den po celou zimu, jestli Afghánistánu hrozí hladomor, tímto jej zahnat nelze.

Co mám ale s těmito pochybnostmi dělat. Co si budeme namlouvat, jsem jenom intelektuál, chleba upéct neumím. Vždycky mi navíc připadala Masarykova a Havlova tvrzení o zodpovědnosti intelektuálů jako prázdné a tak trochu nafoukané tlachání. My intelektuálové svět chápeme, musíme ho proto nevzdělaným masám vysvětlit. Přesto jsem puzen se k těmto věcem vyjadřovat. Myslím si, že právě teď mají intelektuálové národu, který je živí, co nabídnout. Jsou to přesně ty pochybnosti, které jsou jindy až směšné, co je teď nejvíce zapotřebí. Neustálé tázání se po správnosti svého jednání a hluboká kritická četba textů by přece mělo být to, co nám intelektuálům jde. Politik, který usedne do úřadu nesmí pochybovat a má-li pochybnosti musí je odložit přede dveřmi. Musí mít jasný názor a za ním si stát. Naši i světoví politici se teď sjednotili v nepochybný šik. Ozývají se volání, že kdo není s námi je proti nám. Právě v tomto okamžiku je potřeba někdo, kdo se bude ptát je to tak správné? Jsme v právu? Tato mnohonázorovost nás neoslabí. Podíváme-li se do dějin, byla to právě absolutní přesvědčení, co stálo za největšími lidskými tragédiemi, včetně té nedávné New Yorkské. Musíme pochybovat, protože v okamžiku, kdy přestaneme mít pochybnosti nad zabíjením lidí, zbavujeme se lidskosti, s níž jsme se vydali na cestu za spravedlností.

Afghánce čeká dlouhá zima. Nepotřebují intelektuály. Potřebují, aby někdo spočítal, kolik balíčků s jídlem je potřeba z letadel shodit, aby zbytečně kvůli naší potřebě pomsty neumírali hlady. O tom snad nikdo nepochybuje.