Říše slova: Zamarovský dějin řeči

Světové dějiny je možné popsat z mnoha úhlů pohledu: seznamy panovníků, válečné výboje, kulturní a myšlenkové výdobytky, trendy společenského uspořádání atd. K popisu historického vývoje jazyků existují také osvědčené postupy: sledování hláskových změn mezi genealogicky příbuznými jazyky nebo takzvané areální vlivy mezi jazyky spřízněné geografií.

Ostlerova kniha Říše slova s podtitulem Jazykové dějiny světa se k oběma těmto úkolům staví poněkud nezvykle. Dějiny světa popisuje z pohledu jazykových změny a dějinám jazyků dodává kulturní a společensko historickou perspektivu. Ne snad, že by takové přístupy byly historikům či jazykovědcům zcela cizí. (Obzvlášť lingvisté si jsou společenských a geopolitických vlivů na vývoj jazyka palčivě vědomi.) Ale zpracování celých dějin moderního světa od papyrů a tabulek starověkých civilizací až po jedničky a nuly současných elektronických globalizačních snah zcela z pohledu vývoje jazyka je úsilí zcela unikátní. Obzvláště v Česku odchovaném na díle Vojtěcha Zamarovského a dalších velikánech literatury faktu by Ostlerově knize neměly chybět nadšení čtenáři. Uvědomit si jakou roli hrál jazyk v pohnutých dějinách Evropy, Předního východu, Indie, Číny i 'Nového' světa a zároveň si zopakovat světové dějiny v novém kontextu je velice příjemný zážitek, který si jistě nikdo, kdo dostal tuto knihu pod stromeček nenechal ujít. A dozvědět se více o principech, podle kterých se jazyky měnily a mění dosud jistě také stojí za to.

Jako u všech knih tohoto typu, budou s ní mít největší problémy odborníci na jednotlivé jazyky a oblasti. Jen namátkou, obrázek Egyptských písem zobrazuje hieroglyfy místo hieratického písma, nebo se zdá, že autor, který beztak značně zjednodušuje situaci ruštiny ve Střední Asii, navíc z tohoto regionu vylučuje Kazachstán. Takovéto kompendium ale nikdy nemůže dostát nárokům na exaktnost, které bychom očekávali od podrobného vědeckého pojednání. Na druhou stranu nám ale může nabídnout celistvý obrázek, který přílišná specializace často neumožňuje. A z tohoto pohledu je jistě tato kniha úspěšná, přestože je možné s ní v mnohém polemizovat. Příliš kategoricky například zastává názor, že jen strukturně podobné velké jazyky mají naději nahradit jazyky místní, aniž by citoval celou řadu možných protipříkladů, nebo se podíval podrobněji na to, jak vypadá situace v okamžiku, kdy přijdou dva jazyky do blízkého kontaktu.

Ostler se také vyjadřuje k problematice současné jazykové diverzity a nebezpečí zániku mnoha (podle některých odhadů až poloviny) menších jazyků (mezi něž mimochodem čeština nepatří). Rozumně zastává názor, že byť můžeme podporovat snahy o zachování jazykové diverzity, dosavadní dějiny světa ukazují, že se nemusíme celosvětové monolingvní homogenity příliš obávat. V tomto ohledu je tato kniha důležitým příspěvkem k diskuzi o jazykové diverzitě.

Celkově je nutné pochválit nakladatelství BB Art za knihu, která nám poskytne tolik tradičních čtenářských požitků, od obsahu až po přebal nebo krásně knižně vonící vazbu. Celkový dojem kazí jen průměrný překlad, který s drobnými chybami začíná již od první věty a alespoň jednou zcela překrucuje význam. Méně hnidopišný čtenář se ale pravděpodobně nechá unést dějinami řečí, že si drobných jazykových nedostatků ani nevšimne.