Vizuální, audiální, motorický -- jak vnímáme

Když se řekne styl učení, většina lidí si okamžitě vybaví právě styl vizuální, audiální a motorický nebo taktilní či kinetický, tj. majitelé těchto stylů se lépe učí čtením, poslechem nebo dotekem. Takto jsme však popsali pouze jednu z mnoha rovin, na kterých se vzájemně jako učící se lišíme. Vzhledem k tomu, že tyto odlišnosti ovlivňují jak přijímáme dostávají informace, je rozumné na této úrovni začít. Rozdíl mezi těmito styly nám připomíná také přísloví připisované leckomu od Pascala až po Číňany: „Slyším, zapomenu. Vidím, pamatuji si. Dělám, učím se." Z tohoto přísloví lze vyvodit dva závěry, z nichž jeden je správný a druhý spíše škodlivý. První je takové připomenutí učitelům, že se výuka často omezuje jen na přednášení nebo četbu textů, ale zřídka se dá studentům možnost vyzkoušet si nové poznatky v nějakém praktickém kontextu. Proti tomu nelze nic namítat. Druhý závěr je vynikajícím příkladem toho, proti čemu se celý tento seriál snaží bojovat, a to, že je jeden přístup k učení se lepší než druhý. Samozřejmě že jsou lidé, kteří se mnohem lépe naučí něčemu poslechem přednášky a jiní si o tom raději přečtou. Jestli si ale někdo radši něco vyzkouší než si o tom přečte nebo vyslechne nějakou poučku, tak to je přístup k učení se stejně hodnotný jako vysedávání v posluchárnách.

Navíc se toto rozlišení často používá na vertikální rovině. Máme takovou hrubou představu, že děti mají běhat a teenageři poslouchat a dospělí číst. To nás přivádí k základní otázce o tom, jak se styly a přístupy k učení mění s věkem. Bohužel psychologie na to nemá jednoznačnou odpověď. Na jedné straně jsou výzkumy, které ukazují, že se může i v dospělosti změnit i lateralizace mozku (například u simultánních tlumočníků po ukončení intenzivního tréninku), ale na druhou stranu víme, že styly učení se formují v ranném věku a jsou poměrně konstantní po celý život. Taky víme, že člověk učící se ‚mimo svůj styl' se cítí velice nepříjemně a zdaleka nedosahuje svého potenciálu. Kupodivu jsou dospělí více schopni se vypořádat s prostředím pro ně stylově nepřirozeným, protože byli během svého života vystaveni různým typům učení. Proto, abychom se vrátili k našemu přísloví, musíme spíše předpokládat, že jsou i děti, které se více naučí poslechem a dospělí, pro které bude mnohem zajímavější nějaká učební aktivita zahrnující pohyb a fyzickou ‚hravost'.

Aby nám vědomosti o stylech k něčemu byly, musíme se vyhnout přílišnému zjednodušení. Dosud jsme se bavili o třech stylech. Jak hned uvidíme, mnohem užitečnější je ale každý rozdělit na dvě poměrně distinktní podskupiny. Vizuální studenti byli rozděleni na verbalisty a imagisty, a zatímco první si budou pamatovat slovo kráva až když ho uvidí napsané, druzí budou naopak mnohem spokojenější, když si jej budou moci spojit s obrázkem skutečného zvířete. Mnohem radikálněji lze rozdělit audiální student: a to na aurální a orální. Jak napovídá název aurální student se bude lépe učit poslechem, zatímco jeho orální kolega či kolegyně dají přednost tomu, aby si mohli sami pro sebe recitovat. Je tedy nabíledni, že ne všichni audiální studenti budou spokojeně a produktivně sedět ve třídě a poslouchat, co jim učitel přednáší. Na konec musíme rozdělit i motorické studenty na dvě podskupiny a to, kinetickou a mechanickou. Technicky se první skupina lépe učí použitém hrubého svalstva a druhá použitím jemného svalstva. Prakticky to například znamená, že studenti kinetičtí se naučí malou násobilku lépe skákáním panáka a motoričtí hrou s kostkami nebo prostým počítadlem.

O odlišnostech a možných aplikacích by se dalo psát do nekonečna a taky o tom byly popsány stohy papíru. Nejdůležitější je ale zapamatovat si, že různost je přirozená a není pro to jeden žák horší nebo lepší.

Slovníček

audiální -- zvukový

aurální -- sluchový

orální -- ústní

motorický -- pohybový -- studenti se nejlépe učí prostřednictvím pohybu

vizuální -- zrakový -- studenti se nejlépe učí, když mohou nové informace vidět buď jako obrazy nebo jako slova

kinetický -- pohybový - studenti se nejlépe učí prostřednictvím pohybu celým tělem

taktilní -- dotekový -- studenti se nejlépe učí dotekem