Published in Lidové noviny, c. 2001. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.
Český psycholog Hartl řekl, že učení je synonymem života. Dýcháme tedy jsme, jíme tedy jsme, myslíme tedy jsme. Jíst a dýchat se dá ledacos, ale co opravdu odlišuje úspěšné organismy od méně úspěšných je schopnost učit se. Jak se ale učíme je otázka, kterou si pokládáme poměrně málo. Většinou spoléháme na tisíc let staré pravdy, které fungovaly pro naše dědy a budou proto jistě dobře sloužit i našim vnukům. Opravdu? Učení je tak složitý problém, že jedna krátká odpověď se nám asi nenaskytne. Podívejme se tedy na to, jak se lidé učí z několika úhlů, které nám přineslo bádání edukačních psychologů za posledních několik desítek let.
Stejnost nevyšla podívejme se na různost
Snaha o jednoduchou odpověď už téměř definitivně selhala. Dosud se nenalezla školská reforma, která by nalezla odpověď na všechny otázky o učení. Proto se v poslední době obrací zájem na různost a jak se s ní vypořádat. Nejlépe k tomu poslouží pojem učebních stylů, který získává na popularitě.
Jak styly fungují
Někdo se radši učí v sedě, někdo v posteli, někdo radši poslouchá jiný radši čte, někdo jde od A do Z, jiný se učí náhodně. Tyto naše preference v nás bojují na mnoha úrovních a činí z každého učební individualitu. Jakýsi učební otisk, který není pro dva lidi nikdy úplně stejný, ale přesto lze vysledovat jisté kategorie. Říká se jim učební styly. . Podrobněji si mohou čtenáři o stylech učení (zejména kognitivních) přečíst v knize Jiřího Mareše vydané nedávno nakladatelstvím Portál. Tyto krátké výstřihy z problematiky si kladou za úkol přivést čtenáře ze všech stran učebních barikád k zamyšlení.
Více otázek než odpovědí
Se styly se vyrojí řada otázek na něž jen pomalu nalézáme odpovědi. Je náš styl učení stejný od narození do smrti nebo se může změnit? Je student neúspěšný proto, že jeho styl neodpovídá stylu učitele nebo proto, že je líný? Měli bychom připravovat hodiny pro studenty podle jejich stylu nebo bychom je měli nutit zkoušet si styly jiné? Na tyto a mnohé jiné se pokusíme najít uspokojivou odpověď.
Co s nimi v praxi? Problém s kategorizací reality
Badateli v oboru pedagogiky a psychologie nejobávanější otázka. Všichni známe z televize i ze skutečnosti scénku, kdy mladý nadšený graduant přijíždí mezi ostřílené pedagogy vyzbrojen čerstvě nabytými teoriemi o tom jak učit studenty a ony nefungují. Tak nakonec se musí přiklonit k zaběhlé praxi vyzkoušené lety používání. Mnoho učitelů si totéž pomyslí o těchto řádcích. A mají pravdu. Teorie se snaží rozparcelovat neuvěřitelně složitý svět, s použitím co nejméně kolíků. Ve skutečnosti pak najdeme více výjimek než pravidel. A když pošlou na základě nové teorie nařízení z ministerstva všichni horečně pracují na tom, jak do ní zabalit stávající praxi. Přesto však nalézání nových myšlenek nemůže být nikdy k zahození. Ostatně jak se říká, člověk může být po dvaceti letech ve škole, učitelem s dvacetiletou zkušeností, nebo učitelem s jednoroční zkušeností opakovanou dvacetkrát.