Published in Lidové noviny, c. 2001. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.
Terrymu Pratchettovi psaní v týmu zřejmě svědčí. Jednu ze svých nejlepších knih Dobrá znamení napsal v tandemu Neilem Gaimanem a často spolupracuje i s dramatikem a hercem Stephenem Briggsem. Knihu Kobercové (podle mě trochu nevhodný překlad Carpet People, Lidé koberce by bohatě stačilo) ale napsal podle vlastních slov ve spolupráci s autorem, který už nežije. Totiž se sebou samým ve věku sedmnácti let. Tehdy totiž sepsal mladý Terry dobrodružně pohádkový příběh o národech žijících v koberci, které bojují samy se sebou i s pravidelným příchodem vysavače. Když se stal známým byla tato kniha už dávno vyprodaná, přesto se jeho fanouškové po ní sháněli. Místo prosté reedice se ji ale rozhodl přepsat. Dobře udělal, původní text byl poněkud upachtěný a jak sám PTerry (jak je znám na internetu) říká v předmluvě, jde mu hlavně o dobrodružství a hrdinské činny. Dospělý Pratchett má však spadeno na mnohem důležitější myšlenky než je putování za princeznami, jde mu o lidský rozměr velkých činů, jehož humorně ironické zobrazení se prolíná všemi jeho knihami. Mladistvá bujná představivost se zde proto skloubila s jistou dávkou moudrosti a především sebejistým stylem a mistrně zvládnutým jazykem. Dohromady to vydalo na knihu, která se může směle rovnat tomu nejlepšímu, co kdy Pterry napsal.
Terry Pratchett: Pravda
Mít pravdu je těžké, ale o mnoho nebezpečnější je mít noviny a v nich o ní psát. William de Worde si přivydělává psaním pravidelných dopisů o dění ve městě Ankh-Morepork vládcům z okolních zemí. Jednou narazí na nově otevřenou dílnu, kde trpaslíci právě připravují nový vynález, který mu umožní ukončit práci za jeden den místo týdne. Navíc zjistí, že o zprávy je velký zájem. Začnou za ním chodit lidé a nabízet mu příběhy o podivně tvarovaných okurkách. Objevit se ve zprávách se stane otázkou společenské prestiže. Kromě obligátní nutnosti zachránit své město před zničením a jeho podivně demokratického vládce lorda Vetinariho před diskreditací se musí de Worde také vypořádat s bulvární konkurencí i útoky na vlastní život.
Pratchett se po mírném oslabení v předchozích několika knihách ze Zeměplochy vrací opět v plné formě. Humanismus spojený se satirickým viděním světa, parodie na současnost podaná se velkou imaginací a popsaná vyprecizovaným komedickým jazykem, to všechno činí z Pravdy výborné počtení. Kromě toho se setkáváme se starými známými postavami ze snad nejvtipnějšího vymyšleného města, kudy se řeka opravdu spíše plazí než teče; a ty dalším vyprávěním neztrácejí nic na své přitažlivosti.
Terry Pratchett -- Pravda
„Zvláštní vydání! Zvláštní vydání! Přečtěte si! Pohyblivý tisk přichází do Ankh-Morporku! Cech rytců uvažuje o svém zrušení!" Tak začíná dvacátý pátý díl cyklu Úžasná Zeměplocha. Tentokrát vtrhla síla pokroku do největšího města Zeměplochy v podobě velkolepého objevu tisku. Skromný pisálek William De Worde se díky náhodě stává prvním editorem novin Ankh-Morpork Times a snad není ani nutné dodávat, že nic nepůjde hladce. Ne každý je totiž nadšen tímto pokrokem a ti, kdo si mluvit nepřejí, rychle objevují umění ´No Comment!´ Velkou komplikací je i obvinění lorda Vetinariho z vraždy svého asistenta a následný pokus o útěk. Když se pak do záležitostí plete investigativní žurnalista (s ´notebookem´ v ruce), je nasnadě, že může být odkryto mnohem závažnější spiknutí... Kniha je opět plná břitkého humoru, myšlenky se prohlubují a kvalita zůstává.