Published in Lidové noviny, c. 2001. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.
Nejstarsi z deti, ktere poslouzily jako predloha Vlastovek v knihach Arthura Ransome, Taqui Altounyanova zemrela 14. cervence v Anglii ve veku 84 let. Nasleduje tak sve sourozence Mavis (Titty), Rogera a Brigit, kteri vsichni zemreli behem podlednich nekolika let.
V roce 1928, kdyz bylo Taqui jedenact let, setkala se jeji rodina pri prazdninovem pobytu v Lake District na severu Anglie s Arthurem Ransomem, ktery se prave vratil z pobytu v Rusku a hledal smer, kterym by se jako spisovatel vydal. Jejich otec Dr. Ernest Altounyan zakoupil dve plachetnice Vlastovku a Mavis, na kterych deti Altounyanovi ucil Arthur plachtit. Pri odjezdu zpet do Aleppa v Syrii, kde rodina zila, rekl pry Ernest Arthurovi: "Napis mi neco, co mi bude pripominat vuni vetru a vody." A za dva roky vysla kniha Boj o ostrov, ktera spolu s deseti, jez ji nasledovaly, od te doby svedla svou vuni tisice deti i dospelych po celem svete. Drava Taqui je v ni zobrazena hned ve dvou postavach. Cast jeji povahy, kde jako nejstarsi ze sourozencu Walkerovych prebira zodpovednost je odrazena v postave Johna a jeji dobrodruzne alterego naslo svou literarni verzi v piratce a Amazonce Nancy. Sam Ransome je kapitan Flint a v pozdejsich knihach se objevuje jako Dick a Doro! tka.
Skutecna Taqui se od svych literarnich postav mnoho nelisila. Sve mladi stravila prevazne v Syrii, kde se ji dostalo smisemeho vzdelani. Tuto dobu popisuje v knize vzpominek Jednou v Aleppu, kde se mimo jine vyporadava s bremenem, jakym se stalo byt nekym, koho lide vidi spise jako predlohu svych literarnich hrdinu nez sebe sama. Jeji sestra Mavis (ve skutecnosti i v knihach AR prezdivana Titty) dokonce proto na Ransomeho i krajinu sveho mladi v pozdejsim zivote zanevrela. S touto podivnou neprimou slavou se museli vyporadat vsichni sourozenci, i kdyz kazdy jinak. Roger se stal lekarem a v sedesatych letech vynalezl lek na astma, kterym trpeli on i jeho sestra Brigit. Sama Taqui se s timto 'pochybnym dedictvim' pozdeji vyporadala a v 80tych letech stala u zrodu Spolecnosti Arthura Ransoma. Nejmladsi z deti Altounyanovych, jeji sestra Brigit ('lodni mimino' v knihach AR) odkaz Ransomovych knih dale podporovala a v roce 1990 se stala prvni predsedkyni Spolecnosti AR, jiz ! zustala az do sve smrti v roce 1999.
Po evakuaci Aleppa v roce 1938 pracovala Taqui v tiskove kancelari a vdala se za novinare armenskeho puvodu, se kterym se seznamila v Syrii. Po valce cestovala s manzelem, ktery pracoval jako zahranicni korespondent tydeniku Observer a ctyrmi detmi, po cele Evrope. Ve svych knihach se snazila o priblizeni arabske a armenske kultury zapadnimu ctenari. Jeji druha kniha "Zvoneni dreveneho zvonu" se zabyva problemy armenske rodiny zijici v Londyne. Jejim kniham se dostalo vysokeho oceneni a tak se ji nakonec podarilo zit zivotem nezavisle na 'jhu slavy' knih Arthura Ransome.
Smrt Taqui Altounyanove, jako posledni zijici z Vlastovek a Amazonek, je smutnou pripominkou konce jednoho veku. Doby, kdy plachty mely prednost pred parou, kdy se na rece Orwell prohanely svinuchy, doby, kdy jedinou starosti bylo mit co nejdelsi prazdniny. Mozna je to ale jen prilezitost pro nostalgicky zavistive zastaveni nad uprchlym detstvim. Ransomovy knihy prece, pres jim casto vytykanou stredotridni zaslepenost, nepopisuji nic mene nez ztraceny raj.