Published in Lidové noviny. Text as published.
Kolej Jeronýma Pražského (Collegium Hieronymi Pragensis - CHP) byla založena v roce 1997 ve spolupráci s několika předními univerzitami v USA. (http://www.chp.cz) Na kolej přijíždějí studenti partnerských institucí, aby zde studovali po jeden semestr pod vedením českých profesorů. Kurzů se mohou účastnit také čeští studenti, pro které jsou k dispozici různá stupendia. U zrodu této instituce stál Doc. PhDr. Zdeněk Starý, CSc. současný ředitel CHP.
Do světa ve stopách Jeronýma Pražského
LN: Založil jste Kolej Jeronýma Pražského (CHP). Jak k tomu došlo? Kde se vzal ten nápad? Proč Jeroným Pražský?
Celý projekt původně začal jako projekt Pennsylvánské univerzity ve Philadelphii (Penn), kde jsem přednášel začátkem devadesátých let. Poté co Penn nebyl úspěšný ve snaze spojit se s nějakou českou institucí pro svůj program studia v zahraničí, obrátili se na mě, zda bych něco podobného pro ně nezorganizoval. Na základě toho, že program byl úspěšný, se přihlásilo víc škol s tím, že mají zájem se na projektu účastnit. Z toho důvodu byla založena česká instituce Kolej Jeronýma Pražského a ze škol, které vysílají studenty do Prahy se staly partnerské instituce.
Pro jméno jsme se rozhodli z několika důvodů. Zaprvé, Jeroným Pražský je jedno z neobsazených jmen české historie. Za druhé, je to jméno, které je internacionální. Když se vezmou počátky českého protestantismu tak na rozdíl od Husa, který byl víceméně provinciální figurou, byl Jeroným Pražský mezinárodním učencem, který cestoval po Anglii, po Německu a po Francii. Nota bene byl to on, kdo přinesl Vyklifovo učení do střední Evropy. Takže se jménem odvoláváme na učeneckou tradici v českých dějinách.
LN: Na co se Collegium Hieronymi Pragensis odborně zaměřuje? Kdo na škole studuje a kdo učí?
V zásadě se program zaměřuje na společenské vědy. Kurzy jdou od ekonomiky přes sociologii až k umění a literatuře. Není to přitom program zaměřený na Střední Evropu, zvýrazněn je prvek srovnávací.
Na škole studují především studenti předních Amerických institucí (vesměs to jsou školy mezi prvními patnácti ve společenských vědách). Jsou to studenti oborů jako mezinárodní vztahy, historie, ekonomie, politologie, ale také angličtina nebo psychologie. To odpovídá současnému trendu na Amerických vysokých školách, kdy se očekává, že student stráví jeden ze semestrů v zahraničí.
Na škole učí učitelé z různých českých institucí např. Karlova univerzita, Akademie věd, Středoevropská univerzita, ale i pracovníci různých nezávislých badatelských ústavů jako je [Ústav mezinárodních vztahů]{.underline} při Ministerstvu zahraničí. Profesoři se vybírají podle několika kritérií, především podle toho, jak jsou dobří ve svém oboru a jak umí zacházet se studenty. Důležité je samozřejmě také znalost angličtiny a v neposlední řadě je výběr určen tím, o jaké obory je zájem. Máme učitele ze všech věkových skupin. Od učitelů důchodového věku až po učitele, kterým je méně než třicet. Partnerské školy mají přitom zájem, aby čeští profesoři, kteří učí na CHP, zajížděli vyučovat na semestrální pobyty do USA.
LN: Kurzy CHP budou moci navštěvovat také čeští studenti. Jak se může stát český student studentem na CHP? Jaký užitek bude mít z návštěvy kurzů CHP?
Jako přihlášku musí student vyplnit dotazník a získat dva až tři doporučující dopisy. Na základě toho probíhá výběrové řízení. Za ideálním stavu počítáme s přibližně dvaceti až pětadvaceti procenty českých studentů. Musíte mít přitom na paměti, že CHP neposkytuje celý obor, ale pouze přednášky z určité oblasti, které si studenti zařadí do svého studia. Proto je důležité, aby se kurzy absolvované na CHP počítaly do absolutoria na Karlově univerzitě. O tom teď jednáme s Univerzitou Karlovou, resp. s některými jejími fakultami. Projekt studia českých studentů je teprve v začátcích a plněji by se měl realizovat teprve na podzim 1998, resp. jaře 1999.
Užitek pro české studenty bude mnohostranný. Za prvé, máme v plánu, že pravidelně bude dojíždět americký učitel z jedné z partnerských škol. Tím budou čeští studenti, kteří u nás budou studovat, vystaveni přímo standardům předních Amerických institucí. Další výhodou pro českého studenta je samozřejmě to, že studuje v angličtině s americkými studenty. Je tím uveden do jiné univerzitní kultury. Dále máme v plánu poskytovat pro české studenty stipendia na amerických školách. Buď formou výměny nebo přímé finanční podpory jedné z partnerských institucí. Což je unikátní možnost, protože většina normálních stipendií nepokrývá tak vysoké poplatky.
Za CHP stojí nadace jejímiž členy jsou zástupci firem Citibank, Coopers & Lybrand, Procter and Gamble, Škoda Plzeň a Tabák a.s. Poslání nadace je podporovat aktivity, které jsou zaměřeny na české studenty. S tím souvisí pobyty českých studentů v zahraničí, studium českých studentů na CHP, podpora knihovny CHP, podpora pobytů amerických profesorů v Praze. Prvním aktem nadace byla financování přestěhování knihovny, kterou CHP získalo po společensko vědním badateli českého původu Karlu Deutschovi, a která bude přístupná od letošního podzimu.
V době rapidních změn v mnoha oborech je důležité, aby studenti mohli spoluvytvářet postup svého studia
LN: Žil a učil jste několik let v USA. Dodnes spolupracujete s tamními universitami. Jak byste srovnal úroveň vysokého školství u nás a ve Spojených státech?
V USA je něco přes 2500 vysokých škol, myslím, že bychom se měli srovnávat s předními dvaceti až třiceti školami, ty by měly být pro nás kriteriem toho, jak vypadá americké školství.
Americkém školství má několik obecnějších rysů, které stojí za zaznamenání. Na rozdíl od nás může student daleho výrazněji spoluutvářet profil svého studia. Řečeno metaforicky, studijní obor je na americké universitě „definován" spíše intervaly. To je důležité zejména v době, kdy studentův zájem směřuje k oboru, který je z hlediska tradičních disciplín mezioborový. Mechanizmus, který je ve tam k dispozici je velice přirozený aniž by se musely ustavovat nové studijní obory. Tomu na straně zaměstnavatelů odpovídá zájem o to, jaké kursy student během studia fakticky studoval, nejen o to, jméno jaké discipliny je napsano na jeho diplomu. Je-li studium vymezováno ve Spojených státech spíše intervaluy možností, je studium na českých školách je určeno mnohem spíše pevnými body předepsaných kursů. To je do značné míry nevýhodou, protože to odejímá samostatnost studenta ze strany jedné a ze strany druhé vytváří administrativní překážky. Například, pokud nová společenská poptávka po netradičním (studijním) oboru, musí se učinit poměrně mnoho administrativních kroků, aby bylo možné nový obor zavést na vysoké škole. Analogické kroky v americkém systému často potřeba nejsou, volnost studia umožňuje studentovi připravit si požadovaný „mix" znalostí a dovedností v rámci existujících pravidel.
LN: Jste zároveň docentem lingvistiky na FF UK, kde působíte již od konce sedmdesátých let. Co se odehrálo tam a na českých vysokých školách obecně od roku 1989? Jsou všechny změny pozitivní?
Jedním z dojmů, které jsem získal po roce 1989 je, zda náhodou některými úpravami, které se zavádějí do vysokoškolského studia v Čechách, se místo nastolování volnosti nekonstituují nové překážky, které je nutné pak překonávat. V jistém smyslu mi schází cílenost změn. Mnoho změn je dobře míněných, ale nezdají se být určovány jasnou představou cílového stavu, takže nakonec vyúsťují ve složitější administrativní strukturu studia.
Stává se, že studentům je přitom odpírána volnost, tam kde by měla být, jak už jsem řekl, třeba při spoluutváření studia. Na druhé straně je jim dávána volnost tam, kde by podle mého názoru, neměla být. Například to že student nemusí složit zkoušku hned po skončení kurzu, tj na konci semestru, kdy byl do kurzu zapsán. I v důsledku toho dochází k tomu, že se studenty, kteří mají problémy v průběhu studia, se stráví daleko víc času než se studenty, kteří postupují rychle dopředu. To myslím není tlak správným směrem.
Další problém je, že stále je minimální prostupnost oborů, kateder nebo škol. Přitom odborníci jsou v různých institucích. Studenti by měli mít možnost toho využít. V současnosti je jim v tom spíše bráněno.
LN: Jaký máte názor na nový vysokoškolský zákon? Vylepší situaci českého vysokého školství?
Když se podíváte na nový vysokoškolský zákon, zjistíte, že má spoustu paragrafů. Důvodem je, že zákon reguluje věci, které by měly být regulovány uvnitř instituce, nikoli z vnějšku. Zajímavé je že tlaky zahrnout do zákona kdeco nejdou jen od centrálních orgánů, ale velice často jdou ze strany školy samotné. Může se například stát, že dvě složky školy se nemůžou na něčem dohodnout. Jedna složka se pak snaží prosadit řešení do zákona, místo, aby se trpělivě snažila vyjednat jiná řešení v rámci školy samotné. To se týká třeba vztahu fakult a škol, vztahu mezi jednotlivými orgány v rámci vysoké školy případně způsobu naplňování těchto orgánů atp. Vzniká tak problém, že o odborných a vnitřních zálěžitostech vysoké školy rozhodují politická tělesa. To by se stávat nemělo. Jde v podstatě o to ponechat rozhodovací pravomoci na nejnižší úrovni, na které je pro ten který rozhodovací akt k dispozici dostatek informací.