Published in Britské listy, c. 2001. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.
Překvapilo mě poněkud, že se můj text o odmítnutí vyjednávání s Talibanem objevila v BL s podtitulkem Tuto glosu potlačily Lidové Noviny. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, k čemu tento titulek vlastně odkazuje. Faktem je, že jsem do Lidových Novin tento text poslal a oni ho neotiskly. Není to překvapivé, LN netisknou asi polovinu všeho, co jim pošlu. Některé z těch textů nejsou moc dobré, jiné již jsou na spadnutí, ale najednou je vytlačí důležitější zpráva nebo reklama. Nemám jim to za zlé. Redaktoři žertují, že by mi měli vyhradit vlastní stránku. Rozhodně necítím, že by byla moje slova nějak potlačována. LN otiskly například můj Manifest levicového intelektuála i glosu o porovnávání mrtvých. Hned po útocích na WTC se tam objevily dva mé relativizující texty o naší civilizaci a terorismu v každém z nás. Původně jsem toto zamýšlel jen jako dopis redakci BL, ale myslím, že je zde místo na hlubší úvahu. Je totiž pravda, že od začátku války otiskly LN pouze jeden text, který nějak zpochybňoval válku v Afghánistánu (a to byl ještě vysoce technický rozbor z pohledu mezinárodního práva). Když jsem se ptal, jak je to možné, bylo mi řečeno, že téměř žádné takové texty nedostávají, a těm několika málo se nedaří projít redakčním sítem. V začarovaném kruhu českých médií a jimi ovlivňovaného veřejného mínění, tyto názory prostě zapadají. Nevím jestli mají komentátoři strach (což bych chápal vzhledem k cholerickým reakcím části veřejnosti) nebo prostě nemají potřebu se k těmto věcem vyjadřovat. Je také možné, že všichni v ČR s útoky souhlasí. Tak trochu se mi zdá, že těch pár slov nesouhlasu se všechna soustředí do BL. Je zřejmé, že redakce většiny českých deníků zastávají pro-válečnou linii a tedy opačné názory mají velice pomalou cestu. Věřím, že se tam dostanou. Stejné to bylo za války v Kosovu, když všichni proklínali Klause za pár slov zpochybnění. Mám také z chování českých denníků pocit hluboké neinformovanosti o tom, jak to chodí v anglofonním tisku. Výborným příkladem toho byl úhel pohledu Ondřeje Neffa, který se divil, že v Anglii tisknou takové podvratné názory (stejné to bylo s Kosovem, kdy čtenář nabyl dojmu, že v anglických politických kruzích byl s bombardováním jednoznačný souhlas). Kupodivu se snad více plurality názorů odehrává v televizi („snad", protože televizi nevlastním), která nemá tolik možností redigovat leckdy spontánní příspěvky. To rozhodně není zdravé prostředí, protože formování veřejného mínění elit se děje více v tisku, než v televizi. A veřejná debata je právě věcí elit, které pak musí její výsledek předložit široké veřejnosti (samozřejmě, že to nefunguje tak úhledně, ale myslím, že je to užitečné přirovnání).
Tak se mi má úvaha nějak roztříštila. Musím přiznat, že mi chování českých médií po spuštění války vzalo dech. Čekal jsem debatu a nacházím proklamace. Nevím, jestli tu dochází k „potlačování" názorů. Spíš bych se přikláněl k tomu, že ne, ačkoliv jsou lidé, kteří se o to pokoušejí. Jsme v nové a chaotické situaci. Máme strach a cítíme se napadeni.