Ve stopách Klubu lysek

aneb cesta za dětským snem za patnáct tisíc korun na osobu

Lodní deník (Neděle, 06:00): Bílé útesy doverské se vyhouply z ranního mořského oparu rozhoupaného líným kolíbáním trajektu. Sladký Albion nám vlídně pokynul, jak ztraceným potomkům, vracejícím se z dlouhé cesty. Stále se ještě zdráháme uvěřit, jsem plni očekávání. Jaká asi bude Fine Lady, naše společnice na čtyři dny. Splní všechna naše přání, nebo bude jen dalším zklamáním v nikdy nekončící honbě za štěstím. Plavčíkovi je mírně nevolno.

Mnoho z nás v dětských dobách vyrostlo na knihách Arthura Ransomeho. Bojovali jsme s jeho hrdiny o ostrov, plavili se do neznámých vod čí kopali zlato v hlubinách hor. Šťastnější z nás s ním pak zabrousili do norfolkské vísky Horning a pomáhali členům Klubu lysek ochraňovat hnízda vzácných ptáků na Norfolkských řekách a jezerech. Já jsem na nich ještě tak docela nevyrostl, takže, zejména Klub lysek a Velká šestka mají čestné místo na mém metaforickém nočním stolku, hned vedle papírových kapesníčků a průvodce plátce daně z příjmu.

Tak se zrodil dětský sen: strávit prázdniny na lodi na Norfolkských jezerech a řekách Bure, Thurne a Ant. Jak už to s dětskými sny bývá, člověk příliš neočekává, že dojde k jeho naplnění. Ani já jsem to neočekával, až jednoho dne jsem si se plácl do čela a řekl, „A proč, u sta hromů, ne?" Připojil jsem se tedy k Internetu a za tři týdny už jsem poslouchal výkřiky racků na palubě trajektu.

Lodní deník (Pátek, 18:00): Přípravy na cestu jsou u konce. Konečně je všechno zařízeno. Loď je objednána a zaplacena, lístky na autobus jsou koupeny, ubytování na jednu noc před naloděním rezervováno. Posádka je vybrána, zásoby nakoupeny. Zítra vyplouváme. Posádka se skládá ze dvou členů. Kapitán: Přečetl všechny knihy Arthura Ransomeho několikrát. Od mala chtěl být námořníkem, a je zvláštní silou neoblomně přitahován k jakýmkoli vodním plochám od kaluží až po Pacifik. Dosavadní námořní zkušenost -- lodičky na Vltavě. Chrápe a ze spaní cituje pasáže z Klubu lysek. Plavčík: Knihy AR jsou pro ni matnou vzpomínkou. Miluje Anglii a daleké cesty. Má mořskou nemoc na trajektu. Dosavadní námořní zkušenost -- mop. Je zvláštní silou přitahována k anglické čokoládě.

Bylo to vlastně velice jednoduché. Loď a hotel jsem objednal a zaplatil po Internetu. Autobusem jsme jeli do Londýna. V Londýně jsme přesedli na autobus do Norwiche, a v Norwichi na další, který nás zavezl do Horningu.

„Blížili se k další vesnici a motorový člun zmírnil rychlost. Náhle se řeka prudce zatáčela. V jejím ohybu stál starý hostinec, který se jmenoval U labutě. Hostinec měl přístavní můstek k němuž byly přivázány dvě plachetnice. ‚Tohle je tedy Horning,' řekla paní Barablová." (Klub lysek, s. 23)

V Horningu jsme přespali v malém hotýlku a následující den jsme si šli do loděnice na řece Bure převzít naši loď, plachetnici jménem Fine Lady se dvěma plachtami a malým motorem. Vzhledem k tomu, že jsme v životě neplachtili, nás čekalo odpoledne výcviku a potom celé tři dny samostatného putování.

Lodní deník (Pondělí, 12:00): Jak může člověk dospat, když ho čeká den plný dobrodružství. Teď už sedíme na lodi, která pro nás byla připravena dřív, všechny věci pečlivě uložené v malých skříňkách a čekáme na Raymonda, který nás bude učit plachtit. Fine Lady je přivázaná zádí k molu podél několika dalších plachetnic se jmény jako Lovely Lady nebo Fair Lady. Je to krásná plachetnice provedená v klasickém stylu. Má tři lůžka z nichž jedno je pod přední palubou. Spát na něm mohou jen členové posádky netrpící klaustrofobií. Vařit budeme na plynovém vařiči. Toaleta se splachuje vodou z řeky. Vše jako před padesáti lety, když tu na Albatrosu plachtili Dick a Dorotkou. Kde je ten Raymond? Bělovlasý mořský vlk s úsměvem přeskočil na Fine Lady, spustil motor, odvázal poutací lana a odrazil loď od kotviště. Dobrodružství začíná.

Lodní deník (Pondělí, 14:00): Kormidlo jsem od Raymonda přebíral s obavami. Vždyť je to mozek, který loď řídí poté, co jí vítr vdechne život a ona se radostně rozběhne po hladině. Takhle nějak se musí cítit Bůh řídící kroky smrtelníků. Nejprve Fine Lady jela na motor, ale to jenom než jsme připluli na jezero. Spustili jsme kotvu uprostřed jezera a připravili se k plachtění. Rozvázali jsme hlavní plachtu a vytáhli ji vzhůru. Za ní následovala kosatka, pak kotva a plnou plachtou vpřed se Fine Lady jala brázdit jezero. Vedená Raymondem se loď svižně vyhýbala dalším dvěma plavidlům na jezeře. Se mnou u kormidla se rovná brázda značně zklikatila, ale to nevadí, žádný učený kapitán z nebe nespadl. Teď jedeme nahoru po řece do Wroxhamu, kde strávíme noc a nakoupíme zásoby na další cestu.

„Dorotka s Dickem jakživ neviděli tolik lodí. Na stožárech najatých plachetnic se třepetaly drobné vlaječky. Kam se člověk podíval všude byly samé lodě. ‚Máme štěstí, že sezóna ještě docela nezačala. Pak se sem začínají sjíždět lidé z celé Anglie a v létě to ve Wroxhamu určitě vypadá jako o pouti,' vysvětlovala paní Barablová. ‚Mně už to tak připadá teď' poznamenala Dorotka." (Klub lysek, s. 17-18)

Lodní deník (Pondělí, 18:00): Zakotvit ve Wroxhamu je asi tak lehké jako zaparkovat v centru Prahy, nakonec jsme však našli kotviště nedaleko Wroxhamského mostu po které jsme předešlého dne přejeli autobusem po cestě z Norwiche. Nebo to bylo minulý rok? Poté co jsme se rozloučili s Raymondem se Fine Lady hnaná deseti koňmi malého motoru pomalu sunula zákruty řeky Bure. Mezi stromy lemujícími řeku bylo téměř úplné bezvětří. Stejně to bude ještě několik dní než se odvážíme s plachtou na řeku, nejdřív budeme muset trénovat na jezerech. Ve Wroxhamu jsme koupili zásoby u Royů a zašli do hospody na pivo a pak se vrátili zpátky ke své lodi, již jsme poprvé opustili na tak dlouho. Fine lady na nás trpělivě čekala. Čas ke spánku. Zvedli jsme střechu, přetáhli krycí plachtu. Plavčík na zádi píše pohledy přátelům ve zbytcích světla po zapadlém slunci. Kapitán v kajutě při svitu lampičky na mapě plánuje zítřejší cestu. Jaká asi bude první noc na řece a jaké bude první probuzení? „Dobrou noc plavčíku." „Dobrou noc, pane kapitáne."

„Dick a Dorotka spali poprvé na Albatrosu a ráno je probudil chlapec z blízkého statku, který jim přinesl bandasku čerstvého mléka." (Klub lysek, s. 71)

Lodní deník (Úterý, První celý den s Fine Lady) První probuzení na plachetnici. Vzůru do plachtění. Celé ráno jsme se plavili napříč Wroxhamským jezerem. Po poledni jsme zakotvili uprostřed jezera a uvařili si oběd ze zásob nakoupených v Praze. Po obědě plavčík usnul. Po cestě zpátky jsme se stavili v Horningu na poště a pokračovali dál dolů po řece. Noc jsme zamýšleli strávit u Ranworthského jezera. Déšť nás však přinutil zakotvit nedaleko pod Horningem u kotviště nedaleko kostela. Na Ranworth tedy pojedeme ráno."

„‚Psanec pokradmu a tiše rozhrnul rákosí a zahleděl se do houstnoucího šera. V dáli za temnou hladinou...' Ale, co tam vlastně viděl? zamyslela se Dorotka." (Klub lysek, s. 114)

Lodní deník (Středa, 10:00) Na Ranworthské jezero, kde po několik dnů kotvil Albatros, dnes plachetnice nemůžou. Je ale možné projít se po speciálně upravené stezce vedoucí rákosím na jeho březích. Tak se alespoň zdálky podíváme jak to tady tenkrát vypadalo.

„Až do Potter Heighamu se jim plulo výborně. Propluli kolem starých zřícenin opatství svatého Benedikta, uprostřed něhož ležely trosky větrného mlýna. ... Admirál jim vysvětlil, jak kdysi vypadaly ty kousky staré zdi a popraskaný šedý kamenný oblouk." (Klub lysek, s. 141)

Z Ranworthu jsme se vydali do Potter Heighamu, kde jsme chtěli vidět muzeum Norfolských jezer. Samozřejmě, že zrovna ten den bylo zavřené. Zříceninu opatství jsme ale viděli. Prošli jsme se po starém mostě, doplnili jsme zásoby, dali si fish and chips a vydali se na cestu na Bartonské jezero. Po cestě nás čekalo projetí mostem.

„Tom vyskočil na břeh. Za chvilku už ukazovala Levka s Pravkou svým učedníkům krok za krokem všechno, co je potřeba udělat, když se spouští stěžeň. ... Všechno šlo tak snadno, až Dick s Dorotkou nemohli ani uvěřit, že s tím měli něco společného." (Klub lysek, s. 144)

Spustit stěžeň maličké plachetnice není vůbec těžké. Jen se všude pohupují různé provazy a lanka s prapodivnými názvy a stěžeň přečnívá za zádí jako dlouhatánský ocas. Se spuštěným stěžněm se pak pod mostem proplouvá bez problémů. My jsme takhle zdolali most přes řeku Ant ve vísce Ludham. To je most, který se dá podplout poměrně snadno. To takhle starý most v Potter Heighamu se kterým se museli potýkat Lysky je něco jiného. Dnes mají všechny lodě za povinnost použít služeb místního pilota. Proto jsme se za ten most ani nepouštěli a vrátili se zpátky a pak zahnuli na Bartonské jezero, na jehož březích, jak nám prozradil Raymond, je oblíbená hospoda zvaná Barton Angler neboli Bartonský rybář.

Lodní deník (Středa, 19:00) Při výjezdu za řeky Ant na Bartonské jezero nás přivítal západ slunce. Čas zakotvit a rozhlédnout se po okolí. Vtlačili jsme se tedy s Fine Lady mezi několik motorových člunů a vydali se k Bartonskému rybáři. Zítra je náš poslední celý den, musíme plachtit jak jen to bude možné.

Lodní deník (Čtvrtek, 8:00) Má vůbec smysl dělat si nějaké plány, když pak nakonec stejně prší. Být probuzen kapkami deště na střeše kajuty je sice romantické, ale když chce člověk strávit poslední den na lodi strávit plachtěním musí jít romantika stranou.

Místo časně ráno jsme tedy vyjeli v jedenáct. Na Bartonském jezeře vál tak silný vítr, že jsme se plachty vztyčit neodvážili. Vydali jsme se tedy zpět k Horningu, kde jsme chtěli plachetnici odevzdat abychom stihli autobus do Norwiche.

Lodní deník (Čtvrtek, 16:00) Do plachet Fine Lady se opřel vítr a ona se rozběhla od jednoho konce jezera k druhému. Při otočkách se jí stěžeň nakláněl v povážlivém úhlu, ale Norfolské lodi jsou stavěné, tak, že se nepřevrátí, ani kdyby se stěžeň dotkl vody. Poslední hodina plachtění se musí pořádně využít.

„Pluli sem a tam po jezeře, až konečně zamířili za jinou plachetnicí do malého točitého průlivu. , na jehož konci stál větrný mlýn. Tady uvázali Albatros a přichystali jej na noc." (Klub lysek, s. 148)

Lodní deník (Čtvrtek, 20:00) Nice Lady už je bezpečně zakotvená v loděnici. Ještě se projdeme po Horningu a k večeři si dáme pečené brambory v hostinci U labutě. Ráno se rozloučíme s Raymondem a pak zpět autobusem do Londýna.

Pobyt na lodi trval čtyři dny a čtyři noci, celý výlet pak od soboty do neděle. Všeho všudy to stálo 30.000 Kč. Za návrat do dětství by přece každý zaplatil mnohem víc.

Lodní deník (Neděle, 14:00) Přijíždíme do Prahy. Ještě nikdy se mi nechtělo nastupovat do autobusu tak málo jako tuhle nešťastnou sobotu v Londýně. Aby byl smutek události úplný, dozvídáme se z novin, že ve věku 78 let zemřela žena, která se stala předlohou pro Titty z knih A. Ransoma. V Praze prší. Dobrodružství skončilo.

(Citáty z Klubu lysek od Arthura Ransomeho podle překladu Zory Wolfové, edice Duha nakladatelství Albatros v roce 1992).