Internet a vzdělávání: Více než možnost

Internet je teď skloňován ve všech pádech a časován ve všech časech, hlavně budoucím. Všichni víme, že si na internetu můžeme přečíst noviny, podívat se na předpověď počasí, nebo zjistit, jestli nám ujel vlak. Jedním dechem také všichni podporujeme zavedení internetu do našich škol. Naši úředníci se nás pak zeptají, proč by měli vydávat peníze za takovéto věci, když teče střecha nebo učitelé právem stávkují kvůli nízkým platům. Na tuto otázku my ale většinou nedokážeme odpovědět. Jeden pádný důvod je samozřejmě, že děti se musí naučit s počítači a internetem zacházet, aby mohli později v životě uspět. Na to by ale stačilo škole pár počítačů, stejně jako má škola jen jednu sadu Petriho misek. Internet ale poskytuje i neuvěřitelné množství skutečných vzdělávacích příležitostí, které mohou studentům pomoci naučit se více než jen zacházení s počítačem. Podívejme se na některé z nich.

Zdroj informací

Internet začal, pokračuje a bude stále významnější jako zdroj informací. Byly doby, kdy pro jejich použití byla nezbytná angličtina, ale dnes už je tolik spolehlivých informací v češtině, aby se připojení k internetu mohlo stát stejnou součástí školní knihovny jako papírový katalog. Nový přírůstek: Akademie Online (http://akademie.lidovky.cz) si klade za úkol být zdrojem informací a diskusním fórem pro studenty, rodiče i učitele a další pracovníky ve vzdělání. Informace hlavně pro učitele lze najít také na výborných stránkách http://www.ceskaskola.cz, kde se mohou učitelé dozvědět o novinkách ve školství a diskutovat o svých problémech, ale zanedbat nelze ani poměrně informativní stránky ministerstva školství na http://www.msmt.cz. Většina internetových stran je ale užitečná jak pro učitele, tak pro studenty. Donedávna finančně nedostupná encyklopedie Britannica je k dispozici alespoň částečně zdarma na http:/www.britannica.com, ale i na českém internetu je spousta možností. Je možné prohledávat online verzi tištěné encyklopedie Diderot na http://www.diderot.cz nebo získávat informace z čistě internetového projektu Co je Co na http://www.cojeco.cz. Na http://www.libri.cz/capka zpřístupnila firma Libri Dějiny zemí koruny české v datech od Karla Čapky. Nabídka se jistě bude dále rozšiřovat.

Studenti budou jistě potěšeni stránkami http://www.maturita.cz, které obsahují desítky až stovky zpracovaných maturitních otázek a referátů (na http://www.maturita.cz/referaty) ze všech předmětů. Mnoho užitečných informací pro hodiny literatury lze nalézt na stránkách http://www.ceskaliteratura.cz. Obsahují například odkaz na kompletní text Máchova Máje (na http://maj.kgb.cz) i když ty asi Seznamu.cz v počtu návštěvnosti jen tak konkurovat nebudou). A našlo by se jistě i mnoho dalších. Ale i informace, které nejsou přímo určeny školám jsou k nezaplacení. O co poutavější by bylo studium zeměpisu, kdybychom jako studenti měli přístup ke stránkám http://www.obce.cz, které poskytují informace o téměř všech koutech republiky. Nebo jak zajímavé by mohlo být studium českého jazyka, kdyby si mohli studenti na gymnáziích ověřit poučky přes Český národní korpus na http://ucnk.ff.cuni.cz.

Zatím jsou všechny tyto informace zdarma a mnohé budou zdarma pokračovat. Bylo by ale naivní očekávat, že internet zdarma nahradí všechny knihovny. Jestli i Britannica.com s milióny návštěvníků denně má problémy uživit se reklamou a prodejem knih, české encyklopedie jako Diderot nebo i Otův slovník naučný, které jsou dostupné na CD-ROM toho asi sotva někdy dosáhnou. Širší zapojení škol ochotných zaplatit za služby poskytující kvalitní relevantní a aktuální informace by mohlo pomoci dalšímu rozvoji českého internetu. Něco podobného dnes dělá mnoho českých univerzit, které zpřístupnily učitelům i studentům placené bibliografické informace za zahraničí.

Pro studenty středních škol hlásící se na vysoké školy je také internet užitečný při shánění informací o otevřených oborech a termínech a podmínkách přijímacích zkoušek, které dnes většina škol na internetu zveřejňuje.

Stará námitka, že informace na internetu nejsou stejně spolehlivé jako ty publikované v knihách nebo časopisech už také neobstojí. Zaprvé, jak víme z nedávné historie, knižní publikace nezaručuje nutně objektivnost nebo spolehlivost. I odborné časopisy, které nechávají články posuzovat několika specialistům, občas vydávají naprosté nesmysly. Na jednu stranu jsou s postupem času informace stále spolehlivější, ale neméně důležité je to, že se uživatelé internetu naučili rozpoznávat jak roztřídit zrno od plev. A tato schopnost je pro žáky všech úrovní neméně užitečná než perfektní znalost faktů, ze kterých je tak často zkoušíme. Lze také namítnout, že je pomocí internetu pro žáky jednoduší esej zkopírovat a předložit jako svůj. Na anglické části internetu a to zejména v USA existuje mnoho stránek, které se na poskytování školních referátů (a to většinou zdarma) specializují, ale hned se objevily aspoň dva servery, které plagiáty (většinou za poplatek) velice spolehlivě odhalují.

Místo setkávání

Mluvit o internetu jen jako o zdroji informací by nás ale pevně zasadilo do doby internetově diluviální (tj. asi do roku 1997:-). Za posledních několik let se internet stal především místem setkávání. Lidé všech věků a ras spolu komunikují jedním z mnoha možných způsobů. Začalo to už na samém počátku internetu emailem, ale dnes se komunikace odehrává i prostřednictvím mnoha jiných komunikačních kanálů. Vynikajícím příkladem je http://www.eslcafe.com založené před pěti lety Davem Sperlingem. Je to taková digitální kavárnička, kde se setkávají lidé z celého světa, kteří mají něco společného s výukou angličtiny. Studenti si tam vyměňují zajímavé fráze a mají možnost najít si korespondenční partnery, se kterými se Дорогой незнакомый друг blahé paměti rozhodně nemůže srovnávat. Zároveň se tam učitelé baví o problémech s výukou nebo o tom jak se vypořádat s neplatícími zaměstnavateli v té které zemi. Vysvětlovat čtenářům Akademie Online, jak taková věc funguje by byl nesmysl. Ale kdybyste to potřebovali někdy někomu přiblížit, lze říci, že to prakticky funguje jako taková elektronická nástěnka, kam můžete připíchnout svůj názor nebo otázku a ostatní k nim přidávají své odpovědi. Nedávno podobným způsobem (nezávisle na sobě) poskytli masové elektronické interview presidenti Putin a Havel a ministr vzdělávání je v různých online rozhovorech pečený vařený. Je ale možné i diskutovat v tzv. reálném čase, kdy se to, co jeden člověk píše přímo objevuje na obrazovce toho druhého. A jak se internet zrychluje stále více diskusí se odehrává za pomoci zvuku a videa. Staré dobré ‚elektronické nástěnky' ale mají tu výhodu, že se mohou diskuse zúčastnit lidé, kdy se jim to hodí a nemusí se vázat na určitou dobu. Proto rozhodně zůstanou důležitým prostředkem e-setkávání.

Pradědeček email a dědeček web si ale také přijdou na své. Zrovna nedávno jsem odpovídal na email studentů jedné americké školy, kteří zkoušeli jak daleko se jejich zpráva dostane. Populární jsou také různé expedice, které komunikují se studenty prostřednictvím emailu a webových stránek (ale i videem) z různých míst, která navštěvují. Studenti jim například nejen kladou otázky, ale i ovlivňují postup jejich cesty. Daleko prozaičtější, ale stejně zajímavé, jsou stránky, které o sobě připravily jednotlivé třídy, odkazy na mnoho těch českých lze najít na http://www.seznam.cz/Vzdelavani/Zakladni_skoly/Stranky_trid. Pro žáky je to mnohem zajímavější než pouhá nástěnka (přestože to v principu není nic jiného) a mohou tak komunikovat s mnohem širší komunitou než i tablem v drogérii na náměstí.

Místo vzdělávání

Asi nejopomínanější a také nejméně využívaný je internet jako zprostředkování kurzů. Hned na začátku je důležité připomenout, že počítače dnes rozhodně nemůžou nahradit a asi nikdy nenahradí lidi jako učitele. Výuka s živým učitelem je asi lepší než výuka bez přímého kontaktu, ale žijeme ve skutečném světě a internet může být záchranou pro mnoho malých ‚nerentabilních' oborů, které mohou přilákat studenty z více koutů světa. První experimenty s výukou prostřednictvím videokonferencí byly poměrně úspěšné. Sám jsem se zúčastnil jedné tradiční přednášky a nebyl velký rozdíl mezi učitelem na obrazovce a učitelem přímo v místnosti. Všichni jsme zvyklí na projevy v televizi a to, že pak můžeme mluvčímu klást otázky je jen zlepšením. Poněkud podivnější je ‚videokonferencování' v situacích, kde je důležitější aktivní komunikace mezi studenty a učitelem, jako je výuka jazyků, ale i na to si jde zvyknout. Toto je však do značné míry hudba budoucnosti vzdálené pět až deset let. V té době bude rychlé připojení k internetu snad už normální a nad videokonferencí nebude nikdo kroutit hlavou.

Na použití internetu jako školní třídy však nemusíme čekat deset let. Už teď existuje mnoho projektů, které využívají internet jako nástroj pro výuku. Velice běžné je to pro vysokoškolské kurzy, které stejně vyžadují po studentech velké množství nezávislého čtení a psaní. Většina akademické komunikace se i bez internetu odehrává písemně a proto je to forma vhodná obzvláště pro postgraduální studenty. Většina dnes stále populárnějších korespondenčních kurzů může snadno převést své materiály na internet. Existuje ale i stále více kurzů vytvořených speciálně pro internet. Známé jsou například stránky http://www.webct.com, které umožňují učitelům vytvářet celé kurzy s učebními texty, cvičeními a zkouškami. Takových webů existuje více, většina kurzů na nich ale slouží hlavně jako doplněk tradičním kurzům probíhajícím ve třídě a pomáhají tím, že dávají učiteli možnost soustředit se na komunikaci o svém předmětu a věci jako domácí úkoly nebo testy a jejich opravování se odehrávají přes internet. U nás je možné absolvovat online kurzy výpočetní techniky na http://www.gopas.cz, ale existují i projekty jako http://www.eskola.cz nebo http://www.educeo.cz, které vyvíjejí aplikace pro vedení celého vzdělávacího programu na internetu a intranetu. Jejich zákazníky jsou většinou instituce a velké firmy, ale je jisté, že se brzy dočkáme mnohem více internetových kurzů pro veřejnost. Zajímavé jsou i některé jazykové kurzy: Goethe institut nabízí multimediální online kurz němčiny (http://fernkurs.dkf.de/fernkurs), a International House (http://www.netlangasc-ih.com) placený kurz angličtiny (více na http://dmoz.org/Arts/Education/Language_Arts/English/English_as_a_Second_Language/Online_Courses). Nejsou to však jen instituce mezinárodní. Na Českém internetu jsou k nalezení hned tři kurzy anglického jazyka na http://www.anglictina.com, http://www.aj.cz a http://www.volny.cz/aj-online. Všechny obsahují gramatiku, interaktivní cvičení i zajímavé texty, některé i se zvukem. Němčinu, která však není příliš interaktivní) pak lze najít na http://www.nj.cz. Tyto kurzy jsou z velké části zdarma. Rozhodně nejsou ve stadiu (a ani to není jejich účelem), kdy by si student mohl jednoho dne sednout k počítači a za pár měsíců či let od něj vstát a udělat státnici. Rozhodně to však jsou vítané pomůcky, které zpestří jinak těžké studium jazyka a poskytují studentům rozmanitost materiálů, o které se nám ještě před pár lety ani nesnilo. Stejnou roli může hrát internet i pro jiné obory.

Internet je zkrátka tady a, pokud nedojde k nějaké globální katastrofě, taky tady zůstane. Většina lidí se však na něj dívá jako na věc budoucnosti a přestože má internet svá nejlepší léta ještě před sebou to, co poskytuje už dnes, je tak užitečné pro vzdělávání, že dnešní žáci se mohou připravit k praktickému životu o řád lépe než v minulosti. Kupodivu síla internetu spočívá hlavně v tom, že nepřináší nic nového. Knihovny tady byly po tisíciletí, dopisy a nástěnky ještě déle. Internet pouze poskytl nové médium pro starou věc, stejně jako v patnáctém století knihtisk a v minulém televize. Proto je důležité, aby se školy nepřipojovaly k internetu jen pro formu a z módy, ale integrovaly jej do svého každodenního běhu. Počítač v kanceláři ředitele možná zrychlí komunikaci se školským úřadem, ale neotevře svět učitelům a žákům. Stále více škol je připojeno k internetu a brzo budou připojené všechny. Je jen na školách, jestli internet využijí jako mocný katalyzátor vzdělávání nebo ho zastrčí někam vedle vycpaného káněte v přírodopisném kabinetu.

Autor spravuje webové stránky o češtině a české kultuře pro cizince včetně online kurzu na http://www.bohemica.com.