Published in Respekt, c. 2002. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.
V těchto dnech asi není možné uvažovat o problémech komunikace, aniž bychom se zamysleli také nad nedávnými nedorozuměními Miloše Zemana. O tom, že Zeman v aféře s Izraelským rozhovorem jako komunikátor selhal, není pochyb a přiznává to i o on sám. Hlavní interpretační bitva se teď vede o to, v jakém komunikačním kódu se premiér není schopen orientovat. Na jedné straně stojí kód angličtiny vyjadřující určité významy a na druhé kód diplomatického diskurzu, definovaný v kontextu zachování tváře všech zúčastněných. Pro Zemana by bylo nejpřijatelnější posypat si hlavu popelem své neznalosti anglické idiomatiky. Tvrdí, že svůj správný zamýšlený význam prostě špatně zakódoval, a jeho následné negativní porozumění nemá nic společného s ním, ale s nedokonalým nosičem jeho významu. Z dostupných textů se ale jasně vyplývá správnost interpretace druhé a to, že premiér nevládne kódem diplomatickým. Jenže zatímco dobrou angličtinu od něj volič čekat nemůže, diplomatický přístup k rozhovoru se zahraničním deníkem ano. Zeman za svého veřejného působení už mnohokrát ukázal, že diplomatické vyjadřování je mu cizí. V době, kdy se takového jednání dožadovali voliči, mu tento přístup vyhrál volby. Mezinárodní komunikace má ale požadavky jiné. Paradoxně je možná těžší naučit se dobře mluvit diplomaticky než anglicky. Zemanova angličtina je až překvapivě dobrá, jeho diplomatická pochybení se ale pohybují na hranici toho, kde by měla člověku stačit vrozená slušnost. Ovládnutí cizího jazyka evidentně nestačí. Přes znalost několika jazyků, nebude asi možné zhodnotit celé působení odcházejícího premiéra jinak než, jako vládu člověka, který neuměl mluvit.