# Zpráva o cestě do fantazie a zase zpátky

Canonical page: https://dominiklukes.net/writing/zprava-o-ceste-do-fantazie-a-zase-zpatky

The explainer describes fantasy through its journeys, invented worlds, moral structures, literary antecedents, and Czech publishing landscape.

Journalism · Reporting · Lidové noviny · c. 2001

Published in Lidové noviny, c. 2001. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.

Do fantazie zatím žádná cestovní kancelář dovolenou nenabízí. Pokud má člověk zájem se tam podívat, musí se už po staletí uchýlit k četbě. Každá kniha si vytváří svůj vlastní svět s více či méně jasnými hranicemi a vlastním jazykem. Někde je na první pohled svět knihy nerozeznatelný od našeho, ale vždycky je při četbě nutné podniknout jakousi cestu. Do zdánlivě nejexotičtějších krajin nás přenášejí autoři dnes neuvěřitelně populárního žánru ***fantasy***. „Tolstoj a Dostojevskij se stali Homérem a Shakespearem umělecké prózy," napsal v šedesátých letech marxista Vadim Kožinov. Jestliže Balzac, Dostojevskij nebo Tolstoj změnili román tím, že nahradili fyzickou cestu hrdiny bájného, vnitřní cestou hrdiny soudobého a všedního, vrací se autoři fantasy zpět k hrdinům mýtů putujících světem kouzel a dobrodružství. Vnitřní lidská a každodenní dimenze typická pro román však zůstala. Protože mají poměrně velmi jasná pravidla fungování, jsou tyto knihy často považovány za pokleslý žánr. Toto je však velice krátkozraký přístup, hnaný kritickou tradicí, která staví originalitu na všechno ostatní. S klasickými romány mají knihy žánru fantasy společného víc než si myslíme. Snad nejblíže k nim mají v tom, jak silné zaujetí vyvolávají u svých čtenářů. My už dnes známe romanopisce jen z pevných vazeb na policích, ale většina románů autorů jako Dickens nebo Dostojevskij vyšla původně jako časopisecký seriál. Tyto skvosty se objevovaly po boku receptů na vedení domácnosti a stávali se pro své čtenáře světem mimo svět, kam se mohli pravidelně uchylovat od pochybností svých životů, podobně jako dnešní televizní seriály. Klasický román je ve srovnání dnes žánrem menšinovým, a stejně jako opera ustoupila v tvorbě hudebního povědomí popu, ustupují jeho hrdinové hrdinům televizním. Romanopisci píšící v žánru detektivky, sci-fi nebo fantasy, tomuto trendu unikají, právě proto, že jsou ochotni podřídit svou tvorbu jistým pravidlům, které světy jimi vytvořené činí otevřenějšími a přívětivějšími pro čtenáře. Literární kritika (nechce se mi v tomto kontextu moc říkat věda) je neprávem opomíjí. Neuvědomuje si, že právě mantinely žánru umožnily povstat románu tak silně v předminulém století, a současným autorům fantasy poskytují leckdy mnohem více volnosti než upachtěné snahy o pomíjivou originalitu takzvaných vážných tvůrců. Žánr není pro autory fantasy poutem, ale odrazovým můstkem k vyjádření nejzákladnějších vztahů jako řád a chaos, dobro a zlo, život a smrt. Jeho vodítka zároveň nutí autory k neustálému překračování a rozpínání přijatých norem, na jejichž pozadí tak byla vytvořena mnohá ucelená a hodnotná umělecká díla.

Původ žánru *fantasy* lze vysledovat do několika zdrojů. Jedním z nich je již zmíněný klasický román se svou potřebou reflektovat rozhraní řádu a chaosu ve světě z perspektivy jednotlivce. Druhým je takzvaná ‚braková' literatura, jejímž příkladem mohou být povídky vycházející v první polovině minulého století v dnes už povíce zaniklém fenoménu, povídkových časopisech. Byly to obzvláště časopisy, zabývající se žánrem ‚sword and sorcery' (meč a kouzla), často nazývané ‚weird tales' (podivné příběhy). Jednoznačným prvotním hybatelem je však monumentální dílo J. R. Tolkiena Pán prstenů. V něm najdeme vykrystalizované snad všechny definující rysy žánru. Jak již bylo zmíněno, základním rysem je cesta, tedy putování za nějakým cílem. Tato cesta má vždycky vnější i vnitřní dimenzi. Jejím cílem je typicky záchrana řádu současného světa proti silám temna, ale jednotliví poutníci, se nijak netají cíli dílčími. Může to být získání pokladu, nalezení svých předků, pomsta, nebo předání poselství. Na cestu se vždycky vydává více lidí, kteří mají nejen své vlastní důvody, ale i zvláštní schopnosti od magie až po ovládnutí své zbraně. Vnitřní cesta je pak zobrazením zrání a změn jednotlivých hrdinů. Jednotliví poutníci často vyzobrazují jednotlivé součásti fungování světa, a jejich individuální psychologický vývoj je vždy součástí mozaiky morálního poselství, které nechybí snad v žádném románu fantasy. Stejně důležitý jako putování a cesta za cílem je ale návrat, změna je totiž zároveň návratem k původnímu čistému stavu. Ne nadarmo má Tolkienův Hobit podtitul O cestě tam a zase zpátky.

Nejtypičtějším je ale pro žánr fantasy již zmíněné vytváření světů. Nejedná se o světy metaforické, ale skutečné s vlastními dějinami, folklórem, jazyky a politickou geografií. Právě v tom, jak důkladně svůj svět propracoval, byl Tolkien prvním a do jisté míry nepřekonatelným zakladatelem žánru. Světy knih fantasy přesahují rámec samotného románu i svého autora. K nejúspěšnějším dílům jsou vydávány mapy, slovníky a glosáře, které čtenářům orientaci ve světě ulehčují. Těchto úkolů se často ujímají jiní lidé než původní autor. Svět knihy, ale žije mezi čtenáři i jinak. V různých diskusních fórech (mnohdy vzniklých dávno před úsvitem internetu) diskutují o postavách a jejich dalších příbězích. Existují ale i kluby (jako např. slavné Dungeons and Dragons), které se zabývají hraním rolí a postupným vytvářením vlastních světů. Opět nám to musí připomenout čtenářské kluby starých dob, kdy se text knihy stával středem mezilidské komunikace. Komplexní světy, které do sebe čtenáře až omamně vtahují, také přispívají k obvinění, že fantasy je výlučně úniková literatura, ale to je nepřípustné zjednodušení. Jedním ze základních poslání literatury byl odjakživa únik, a toto poslání plní fantasy dokonale, pro některé snad až příliš dobře. Ale motivace ke čtení je jen jednou stránkou věci. Utváření soudů o světě a hlubší porozumění jeho fungování, které je tak ceněné u seriózní literatury, je přítomno plnou měrou ve všech dobrých knihách fantasy.

Pro svou komplexnost jsou romány fantasy většinou obsáhlá několika set stránková díla, která vycházejí v pentalogiích i více dílech. Přesto se mnoha čtenářům svírá dech, když vidí, že se blíží ke konci. V povídce se jen málokdy rozvine plná síla žánru, proto je to pro fantasy je forma doplňková. To má i ten důsledek, že se v žánru fantasy jen výjimečně objevují vyloženě špatné knihy, protože malý důraz na kvalitu je to pro nakladatele příliš velký ekonomický risk.

Přestože se na povrch velmi podobá pohádce, není fantasy dětským žánrem. Srovnání Pána prstenů s Hobitem, který byl jednoznačně napsán jako pohádka pro děti, to jasně ukáže. Mnoho cyklů fantasy ale bylo napsáno pro děti začínaje klasickými Letopisy Narnie C. S. Lewise a konče veleúspěšným Harry Potterem od J. K. Rowling.

Zajímavé je také srovnání fantasy s příbuznými žánry jako thriller, detektivka nebo sci-fi. Často je těžké najít mezi nimi přesnou hranici. Odlišují se hlavně charakteristikami svých světů (přestože i zde je někdy těžké rozlišit mezi sci-fi a fantasy) a tyto vnější rysy jsou mnohdy základem čtenářských soudů. Srovnáme-li ale jejich morální poselství, všimneme si, že fantasy a thriller jsou většinou konservativnější, až pravicově zaměřené (obzvláště u thrilleru), zatímco moderní detektivka a sci-fi často mají radikálnější až levicové vyznění. Určitě také stojí za povšimnutí, že thriller a fantasy na rozdíl od sci-fi a detektivky nemají dosud kritickou masu žen autorek. Hluboký důraz na morálku a spravedlnost však sdílejí všechny tyto žánry.

V Čechách se žánru fantasy daří velice dobře a jeho vydáváním se zabývá téměř deset nakladatelství a existuje pro něj i specializovaný časopis Ramax. Za posledních dvanáct let byla vydána díla snad všech nejdůležitějších autorů. Po Tolkienovi jsou velice populární David a Leigh Eddingsovi (kteří již vytváří svůj druhý svět), Rober Holdstock, Terry Brooks, Robert Jordan, Terry Goodkind, David Gemmel a další. Překládají se ale i díla z polštiny (Andrzej Sapkowski) a dokonce byl ze slovenštiny přeložen i povídkový román Alexandry Pavelkové. Doslova hitem se pak stal žánr přesahující Terry Pratchett a jeho Zeměplocha. Rozvíjí se ale i původní česká tvorba. Nakladatelství Straky na vrbě vydalo již třetí antologii českých povídek fantasy pod názvem Drakobijci III, kde se objevují povídky ze soutěže ‚O železnou rukavici lorda Trollslayera'. A objevují se i první české romány fantasy. Chce-li český čtenář tedy vstoupit do světa respektive světů fantasy, je mu otevřeno mnoho bran. Může začít od základů s Pánem prstenů nebo u novějších světů Roberta Jordana či Terryho Brookse. Zajímavé by mohlo být podívat se na humorné světy Roberta Rankina, Terryho Pratchetta, nebo Toma Holta. Některá žánrová specifika znamenají, že fantasy není žánr pro každého, ale přenese-li se čtenář přes jistá uměle vypěstovaná literární očekávání, bude se rád a často do světů souboje řádu s chaosem vracet.

---

## About this item

- Type: Journalism
- Genre: Reporting
- Published: c. 2001
- Outlet: Lidové noviny
- Language: Czech

Topics: [Czech language and culture](https://dominiklukes.net/topics/czech).

## Related

- [0004:6000](https://dominiklukes.net/writing/0004-6000) (Journalism · c. 2001)
- [37 000 pochybností](https://dominiklukes.net/writing/37-000-pochybnosti) (Journalism · c. 2001)
- [4 předsudky o vzdělávání dospělých, jak je známe z filmu Marečku, podejte mi pero](https://dominiklukes.net/writing/4-predsudky-o-vzdelavani-dospelych-jak-je-zname-z-filmu-marecku-podejte-mi-pero) (Journalism · c. 2001)
- [Solomon Kane](https://dominiklukes.net/writing/solomon-kane) (Journalism · c. 2001)
- [Terry Pratchett: Kobercové](https://dominiklukes.net/writing/terry-pratchett-kobercove) (Journalism · c. 2001)
- [Tom Holt: Čekal jsem někoho delšího](https://dominiklukes.net/writing/tom-holt-cekal-jsem-nekoho-delsiho) (Journalism · c. 2001)

Section: [Writing](https://dominiklukes.net/writing)