# Výchova k multikulturalismu

Canonical page: https://dominiklukes.net/writing/vychova-k-multikulturalismu

The review values Jan Průcha's evidence on multicultural education but criticises his positivism and limited attention to classroom practice and adult learning.

Journalism · Review · Lidové noviny · c. 2002

Published in Lidové noviny, c. 2002. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.

Generace dnešních třicátníků až šedesátníků vyrostla v uměle homogenní společnosti. Poměrně humanisticky zaměřená výchova (až na zřejmý komunistický indoktrinační komponent) z nich vychovala lidi, jimž je rasismus jako ideologie cizí, ale kteří se skutečnou odlišností setkávali jen zřídka a nikdy nebyli vedeni k tomu ji jako odlišnost interpretovat. Generace jejich rodičů se ale s odlišností setkala až příliš zblízka a slovem i činem ukázala, že s ní nechce mít nic společného. Vznikal tu tak jistý paradox: klasický "vědecký" rasismus u nás téměř neexistuje, ale silný nacionalismus (i když ten sám o sobě ještě není něco negativního) a sklony ke xenofobii tu mají silné kořeny. Národní identita po staletí budovaná na odporu k jinému národu (Němcům a pak Rusům) ostatně neprodukuje jedince nakloněné k pluralitním interkulturním názorům.

Pro milióny Čechů je jediným měřítkem lidskosti "slušnost", tedy přiměřenost chování obecně přijímaným standardům. Zároveň jsme odmalička většinou vedeni k tomu, že slušnost existuje jen jedna. Dehumanizovat ty neslušné je pak velmi snadné, což ukazuje případ Romů. Chápání "slušnosti" především jako naučeného a individuálního přístupu a ne jako sady univerzálních hodnot, je právě jedním z cílů multikulturní výchovy.

Hledání společného základu pro soužití a porozumění, které by bylo více než pouhou tolerancí, jež tak snadno vzplane v nenávist, začalo teprve před několika málo desítkami let. Jan Průcha se na dvou stech stránkách pokusil ukázat, jak takové hledání probíhá na poli výchovy a vzdělávání. Ve třech částech poměrně útlé knihy se Průchovy podařilo shrnout velké množství informací, se kterými by se měl každý čtenář seznámit, než si utvoří na toto téma pevný názor. Zse Ptaké ve vybraných zemích světa.

Průchovi lze v rámci cílů, které si vytýčil, vytýkat jen máloco. Objektivně a více méně nezaujatě popisuje velkou řadu skutečně informativních výzkumů a vyhýbá se planému moralizování. Multikulturní výchovu vidí realisticky a kriticky se staví k některým jejím údajným výstřelkům. Přestože se nesnaží předkládat definitivní závěry, bylo by možné jeho knihu shrnout tak, že multikulturní výchova je v současné multikulturní realitě nevyhnutelná, ale musíme se dívat realisticky na její krátkodobé i dlouhodobé výsledky, které dosud ani zdaleka nejsou jednoznačné. Vedle idealismu je nutný také edukační pragmatismus, který se bude zabývat nejen tím, jak by to bylo krásné, kdyby se všichni měli rádi, ale také tím, jak skutečně a efektivně připravit jednotlivé studenty pro život v multietnické společnosti.

Podívejme se teď na několik problematických aspektů této knihy. Prvním problémem je Průchův až příliš positivistický přístup. Ten na jedné straně vede k tomu, že je kniha skvělým zdrojem jinak těžko dostupných informací, ale na druhou stranu ho vede k až příliš jednoznačným odsudkům některých tvrzení. Problematická je jeho teze, že "jestliže mají teorie, výzkum a praxe multikulturní výchovy svá východiska ve vědeckých disciplínách (...) znamená to, že by měly důsledně používat odborný jazyk a způsoby vyjadřování pro vědu charakteristický \[sic\]: především neutrální, emocionálně nezatížené termíny, přesné a významově jednoznačné". To je samozřejmě nedosažitelný ideál a jako požadavek se často uplatňuje intelektuálním establishmentem pro potlačení nových názorů. Emocionálnímu jazyku se nevyhne ani sám Průcha, když hovoří např. o "vřelém přijetí" nebo o "velkorysé podpoře vlády".

Ani významově jednoznačné použití pojmů není tak bezproblémové, jak se naivnímu pozitivismu může zdát. Nejlepším příkladem toho je pojem rasismus, o němž podle Průchy "můžeme mluvit jen tam, kde dochází k přímému ohrožování jedné rasové skupiny ze strany jiné rasové skupiny". "Vědeckost" je zde ale spíše na škodu a může vést až k nesmyslným závěrům jakým byl např. rozsudek, podle nějž není možné považovat skinheadský útok na Roma za rasově motivovaný, protože oba náleží do stejné rasy.

Přestože Průcha stejným předsudkem netrpí, může přílišný důraz na jednoznačnost k podobným excesům vést. Sám Průcha později říká, že "na základě uvedených výzkumů lze konstatovat, že česká mládež rozhodně není rasistická či xenofobní," jak to o ní mnozí tvrdí, ale jasně se ukazuje, že "silně negativní postoje zaujímá mládež jen vůči jedné skupině - Romům". O jednoznačnosti vymezení pojmů, zde jen těžko může být řeč. Dále Průcha tento stav zdůvodňuje tak, že "jsou zaznamenány různé výroky českých žáků, která jasně prokazují vliv jejich osobní zkušenosti ze styku s jinými etniky či rasami na jejich názory a postoje". Nezmiňuje se ale již o výzkumech ukazujících, že tyto "osobní zkušenosti" jsou často interpretované předcházejícími stereotypy, takže pozorované chování se interpretuje asymetricky, tj. je přehlíženo jako výjimka u jedněch a zdůrazňováno jako potvrzení stereotypu u druhých. Ve Spojených státech se tento jev promítá i do soudnictví, kde za stejné trestné činny dostávají Afroameričané tvrdší tresty.

Proklamace o nutnosti vědeckosti jsou v tomto případě (jako i v tolika jiných) iluzorní. Duch vědecké rigoróznosti je dozajista v debatě o multikulturalismu nezbytný, ale dogmatické trvání na jasně vymezených pojmech vede spíše k paradoxům, než k vyjasnění komunikace. Těmito slovy ale nechci nikterak naznačovat, že je Průcha rasista. S jeho kritikou někdy až hysterického sebemrskačství médií (a to nejen českých) lze jistě souhlasit. Češi jsou rasisti jen ve velmi specifickém smyslu toho slova, ale společenské jevy, které k používání této nálepky vedou, jsou skutečné a Průchovi se myslím nepodařilo je dostatečně postihnout.

Mnohem závažnější je omezení informací na makroedukační jevy. Z devatenácti explorativních bloků překládá jen jeden velice krátký příklad plánu hodiny, k němuž se navíc staví kriticky. Popis edukační praxe se pak omezuje na vzdělávací politiku jednotlivých zemí, která se konfrontuje z anekdotickými příběhy ze zkušenosti učitelů. Část knihy nazvaná Realizace multikulturní výchovy by si jistě zasloužila víc. Existuje rozsáhlá literatura popisující stavbu interkulturních programů a plánů hodin, kterou Průcha téměř zcela opomíjí. To souvisí i s tím, že se téměř výlučně omezil na multikulturní výchovu dětí a adolescentů, zatímco stranou ponechal rozsáhlou oblast multikulturního vzdělávání dospělých.

Přestože multikulturní výchově Průcha vytýká jistou proklamativnost, o některých konkrétních řešeních se nezmiňuje. Není pochyb o tom, že budoucnost naší existence bude v rozporu se zkušeností našich rodičů velice multikulturní. Setkání s jiným, a to nejen jiným vzhledem, ale také s jiným chováním a jinými hodnotami, budou čím dál běžnější a společnost bude muset odolávat tlakům směřujícím k segregaci. Je zřejmé, že multikulturní výchova bude hrát v tomto novém světě nezastupitelnou roli.

*Jan Průcha: Multikulturní výchova. Teorie - praxe - výzkum. Vydalo nakladatelství ISV, Praha 2001. 211 stran, cena a náklad neuvedeny.*

**Multikulturní výchova v praxi /box/**

Interkulturní simulace *Barnga* je ideální pro 20 až 30 lidí. Účastníci sedí přibližně po čtyřech u očíslovaných stolů a hrají karetní hru. Na konci každého kola se vítěz posune ke stolu o číslo výš a člověk s nejnižším počtem bodů ke stolu o číslo níž. Hráči dostanou napsaná pravidla hry a mají jedno kolo na vyzkoušení. Poté jim vedoucí instrukce odebere a přikáže jim začít hrát turnaj naostro, ale zakáže jim při tom mluvit. Hráči začnou hrát, ale po prvních přesunech mezi stoly se ozve nespokojené mumlání, smích a někdy i bušení do stolu a divoká gestikulace. Proč? Každý stůl dostal poněkud odlišná pravidla. Někde jsou trumfy srdce a jinde žaludy, někde trumfy nejsou vůbec a eso je někde nejvyšší a jinde nejnižší karta. Protože se hráči nemohou snadno domluvit o tom, v čem neshody vězí, většinou se domnívají, že nově příchozí si špatně přečetl pravidla nebo si nově příchozí myslí, že jeho nový stůl je plný neschopných hráčů. Do toho se mísí různé stereotypy, např. muži si často myslí, že mají pravdu, argumentuje-li proti nim žena. Pro některé lidi je také důležité vyhrát, a přestože nikde v pravidlech nestojí nic o tom, že ti u nejvyššího stolu jsou celkovými vítězi, je dostat se k němu pro ně důležité. Po skončení samotné aktivity se účastníci baví o tom, jak se tato simulace podobá skutečným situacím. Každý stůl reprezentuje jednu kulturu a zákaz mluvení představuje postavení člověka, který se ocitl v nové zemi, jejíž jazyk neovládá. Různá pravidla symbolizují předpoklad, že všichni se mají chovat stejně, jen některým lidem to nejde tak dobře. Různé chování proti pravidlům se pak interpretuje jako osobní nedostatek, nikoli jako neznalost pravidel. Změní účast na takové aktivitě multikulturní edukace dospělých trvale něčí pohled na život? Nebo celé skupiny lidí? Určitě ne. Ale praxe ukazuje, že poskytuje často velice užitečnou metaforu pro pochopení a přijetí skutečných událostí a to obzvláště, je-li součástí cíleného programu multikulturní výchovy.

*luk*

---

## About this item

- Type: Journalism
- Genre: Review
- Published: c. 2002
- Outlet: Lidové noviny
- Language: Czech

Topics: [Czech language and culture](https://dominiklukes.net/topics/czech), [Society, politics and culture](https://dominiklukes.net/topics/society-and-politics).

## Related

- [Češi pod vodou](https://dominiklukes.net/writing/cesi-pod-vodou) (Journalism · c. 2002)
- [Hledání smyslu lidské existence](https://dominiklukes.net/writing/hledani-smyslu-lidske-existence) (Journalism · c. 2002)
- [Jak neměřit člověka](https://dominiklukes.net/writing/jak-nemerit-cloveka) (Journalism · c. 2002)
- [Zamyšlení nad Multikulturní výchovou](https://dominiklukes.net/writing/zamysleni-nad-multikulturni-vychovou) (Journalism)
- [Gramatika není gramotnost](https://dominiklukes.net/writing/gramatika-neni-gramotnost) (Journalism · c. 2001)
- [Příprava učitelů cizích jazyků v České republice](https://dominiklukes.net/writing/priprava-ucitelu-cizich-jazyku-v-ceske-republice) (Journalism · c. 2001)

Section: [Writing](https://dominiklukes.net/writing)