# Mýty a pověry o učení se cizím jazykům Canonical page: https://dominiklukes.net/writing/myty-a-povery-o-uceni-se-cizim-jazykum The piece corrects common myths about foreign-language learning and gives practical advice on age, immersion, teachers, grammar, and teaching methods. Journalism · Reporting · Lidové noviny · c. 2001 Published in Lidové noviny, c. 2001. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly. Určitě na tom něco je. To si říkáme o mnohých doporučení toho či onoho ženského časopisu. Doporučuje to Vlasta, Věra nebo Karolína, tak nastražme uši. Před deseti lety se otevřely hranice, a najednou je nezbytné moci se domluvit cizím jazykem. Inzeráty hledající zaměstnance od zástupce ředitele až po vrátného vyžadují znalost angličtiny a majitelé jazykových škol si mnou ruce. Základní školy a gymnázia se předhánějí v tom, kolik jazyků učí. Někdo mluví cizím jazykem lépe a jiný hůře, ale všichni mají názor na to, jak se mu naučit. Zde je několik oblíbených pověr, na kterých něco je, ale mohou zrovna tak způsobit mnoho zklamání a rozčarování. ## „Děti se učí cizím jazykům lépe než dospělí" Toto je snad nejrozšířenější pověra na světě. Ve skutečnosti se děti jazykům učí velice těžko. Zdá se nám, že se malé děti naučí svůj jazyk neuvěřitelně rychle, ale to je iluze. Naučit se mluvit je nejdůležitější úkol nastávajícího člověka a děcko stráví mnoho let každodenní dřiny tím, že se učí nová slova i to, jak je použít. Dítě se plně nenaučí ani svůj první jazyk až do asi jedenácti let. Když posadíte sedmiletého člověka do třídy na čtyři hodiny týdně, naučí se toho za rok méně než motivovaný dospělý za měsíc. Jediné, v čem děti často excelují, je výslovnost, ale i tam až po delší době. (jaký? Čí? )Výzkum ukázal, (Čí asi? Nějakých vědců, co ho dělali. Já nechápu co v těch LN máte, že pořád vám jde o objektivitu a pak vyškrtnete něco naprosto zásadního jako třeba moje mezititulky. Vzpomínám si jak mi pak zkrátili Chomského, že jsem vypadal jako blbec. No nic, jestli chceš seznam výzkumu tak je v Rod Ellis, (1994) The Study of Language Acquisition, OUP, str. 484 nn., Myslím, že by to byla dobrá kniha, kterou byste si beztak měli pořídit do redakce, je to taková bible badatelů v oboru, která shrnuje posledních třicet let výzkumu.) že se cizím jazykům nejlépe učí děti někde mezi 14 a 18 lety. V tomto věku už totiž dosáhly mentálních schopností, které jim umožní vypořádat se i s abstraktními pojmy jako gramatika, bez níž se při běžné školní výuce neobejdeme. (Situace je samozřejmě jiná, je-li dítě vystaveno jazyku desítky hodin týdně, ale i tehdy mají náctiletí lepší výsledky.) **Tip:** Pokud máte peníze, začněte s výukou svých dětí co nejdříve, rozhodně se tím nic nezkazí. Nejlepší je jim najmout cizojazyčnou chůvu. Jestli jsou však vaše možnosti omezené, počkejte s tím až do věku asi dvanácti let, protože v tomto věku se dítě za rok naučí tolik co mladší dítě za několik let. ## „Jsou jazyky jednodušší, logičtější, krásnější..." Některé jazyky mají koncovek více, jiné méně. O angličtině se říká, že je to jednoduchý jazyk. Jak však poznamenal jeden učitel, ve skutečnosti je to jazyk, kterým je jednoduché se naučit mluvit špatně. Pro Čecha bude jistě snazší naučit se základům polštiny nebo i ruštiny, protože bude spoustě slov prostě rozumět. Jakmile se však rozhodne, že se chce naučit mluvit opravdu dobře, znamená to mnoho času a úsilí bez ohledu na to, jaký jazyk si vybral. Naučit se nový jazyk je dřina, která zabere spíše roky než měsíce. Musíme se naučit nejen slovíčka, ale i to, kdy je správně použít. Musíme se naučit nejen význam frází, ale i to, co ty fráze neznamenají. Musíme umět nejen používat gramatická pravidla, ale také na ně zapomenout a prostě mluvit. Kolik člověk umí slovíček, není přímo úměrné tomu, jak dobře se domluví. Schopnost vyjádřit se omezenými prostředky je snad ještě důležitější než naučení se mnoha slovům. Zrovna tak názor, že některé jazyky jsou hezčí nebo logičtější než jiné, nemá racionální podklad. **Tip 1:** Nemyslete si, že angličtina je lehčí než jiné jazyky. Naučit se mluvit dobře anglicky vyžaduje stejné úsilí a čas jako ruština nebo arabština. **Tip 2:** Učení se jazyku rozvíjí schopnost myšlení, ale stejný výsledek mají i jiné způsoby procvičování mozku. V žádném případě ale nenuťte dětem latinu jen proto, že jim to rozvine ‚logické' myšlení. Mnohem užitečnější by pro naše školy bylo, kdyby se místo latiny zavedla nepovinná romština. Pomohlo by to porozumění mezi našimi národy a logické myšlení by tím bylo rozvíjeno zrovna tak dobře. (myslíš tím, že jde o živý jazyk? Nebo že není logický? Zní to trošku pejorativně, ať se učí o něco menší blbost) Aha, tak já jsem to myslel naopak -- viz výše upravený text. ## „V cizině se člověk naučí jazyk mnohem rychleji než doma" Tato pověra hraje do kapsy mnoha organizacím nabízejícím zahraniční kurzy. A jako obvykle na ní něco je. Pobyt v zahraničí v mnoha případech zvedne motivaci, ale špatná zkušenost ji taky může snížit. Taky poznáte více reality toho jazyka a mnohem snáze se naučíte slovíčka a fráze spojené s každodenním životem, pokud je v rozmezí jednoho měsíce budete denně používat v praxi. Jenže tato schopnost je jen velice malou součástí jazyka. Miliony turistů dnes a denně dokazují, že s deseti slovíčky a dvěma rukama se dá přežít téměř všude.Vyjádřit plynně své myšlenky, popsat pocity a události vyžaduje mnohem více. Jen minimum lidí jazyk jednoduše absorbuje. Práci se slovíčky a fušce s cvičeními se nevyhneme, ať jsme, kde jsme. A leckdy se k ní spíše přinutíme doma než v exotické cizině. Předpokládáme, že stráví-li někdo rok nebo dva v cizině, tamní jazyk se do něho nějak vetře, ale to vždy neplatí. Podívejme se na všechny ty chotě a děti diplomatů, které se jen zřídka jazyk naučí. Další příklad jsou *au-pair*, které stráví v cizině rok, ale velice často se jazyk naučí jen v omezeném kontextu, protože nemají dostatečný kontakt s místními lidmi, a to i když si platí jazykové kursy. Další problém je, že v zahraničí lidé často vyhledávají další Čechy a s nimi pak mluví česky. Unikají tak před kulturním šokem (který zažívají podvědomě i v západních zemích). To se také často stává při již zmíněných pobytových kursech. **Tip 1:** Jestli vám na penězích nezáleží, jeďte v létě na měsíc na jazykový tábor do Anglie. Jestli však je váš jazykový rozpočet omezený, kupte se radši za stejné peníze roční intenzivní kurz. **Tip 2:** Nespoléhejte na to, že když váš zaměstnanec strávil několik měsíců v zahraničí, ušetříte tím za překladatele. Zeptejte se ho, zda absolvoval kursy a jaké má osvědčení. Popřípadě ho otestujte. ## „Je lepší mít za učitele rodilého mluvčího" Mít rodilého mluvčího jako učitele může být dobré nebo špatné. Připadá nám logické, že když někdo učí svůj vlastní jazyk, musí být lepší než učitel, který bude nutně mít v tom jazyce mezery. Problémy jsou však nasnadě. Mnohé české a moravské školy (u nás? Nebo kde?) se na začátku devadesátých let přesvědčily o tom, že nevyškolený rodilý mluvčí angličtiny nemusí mít pro studenty větší hodnotu než přeškolený učitel ruštiny, který je o tři lekce před nimi. Problémy ale existují i u kvalifikovaných rodilých mluvčích. Pokud neumějí místní jazyk a vysvětlují studentům novou látku, musejí se s tím vyrovnat. Samozřejmě tak učit lze, v případech, kdy všichni studenti nemluví jedním jazykem, to ani jinak nejde. Studenti se tak sice donutí komunikovat novým jazykem, jenže pokud mají jen několik hodin výuky týdně, ztratí mnoho vysvětlování mnoho času, který by mohli strávit jejich vykonáváním. Navíc ne všichni studenti se dokážou dobře vyrovnat se situací, že učiteli často ne zcela rozumějí, a vytvoří si k novému jazyku negativní vztah. Pro osvojení si jazyka je totiž třeba, aby studenti byli vystavováni tomu, čemu v zásadě rozumějí. Mnoho soukromých jazykových škol muselo tedy na přání studentů najmout česky mluvící učitele, kteří pracují v tandemu s rodilým mluvčím. Český učitel pak buď se studenty bifluje a vysvětluje jim gramatiku, zatímco rodilý mluvčí jim dá možnost si jazyk procvičovat v konverzaci, nebo Češi učí začátečníky a rodilí mluvčí studenty pokročilejší. **Tip 1:** Pokud máte omezené množství času a obzvláště pokud teprve s jazykem začínáte, zvolte si raději kvalifikovaného českého učitele (doplnila jsem to dobře?). Ano. **Tip 2:** Protože kromě velkých jazyků neexistuje jednotná kvalifikace pro učitele, je pokud možno nejlepší vyžádat si zkušební hodinu s učitelem, který vás bude učit. ## „Člověk musí znát dobře gramatiku svého jazyka, aby se mohl naučit cizí jazyk Gramatika je otázka akademická, nikoli praktická. Je fascinující a určitě stojí za to se jí zabývat. Jenže to samé platí o mnoha akademických disciplínách, a těch je tolik, že si prostě musíme vybrat. Takže poslední výspa zatvrzelých češtinářů nutících nás do svých doplňků a příslovečných určení, je tvrzení, že se bez této znalosti neobejdeme, chceme-li se kdy naučit nějaký jiný jazyk. (větě chybí sloveso, chceš-li, predikát) Tito staří strukturalisté (dobrej vtip, ale až moc) mají určitě tak trošku pravdu. Určitě se nám šikne, rozpoznáme-li podstatné jméno od přídavného a příslovce od slovesa. O moc více toho však vědět nepotřebujeme. Gramatická terminologie je totiž často uzpůsobená konkrétnímu jazyku a většinu pojmů nelze aplikovat. Takže když k výše uvedeným termínům přidáme ještě podmět, předmět, přísudek a případně ještě zájmena, předložky a spojky, vyčerpali jsme většinu gramatiky, kterou lze aplikovat na více jazyků. Dospělý člověk se většinou potřebuje při studiu jazyka učit i gramatickým poučkám, protože na rozdíl od dětí nemá dost času, aby donekonečna opakoval věty. Příliš gramatiky ale může být i na škodu, protože se pak studenti často bojí promluvit. Je proto nutné se soustředit jak na pravidla, tak na používání jazyka pro konverzaci, a to i v případě jazyka rodného. **Tip:** Bez studia základů gramatiky se cizí jazyk naučí jen velice málo lidí. Povědomí o vlastním jazyce je ale užitečnější než detailní znalost terminologie, kterou si může člověk osvojit i v procesu výuky. ## „Existuje jedna zaručená metoda výuky" V předchozích odstavcích jsem se několikrát zmínil o tom, že co funguje pro některé lidi, nefunguje pro jiné. Jestli se za posledních čtyřicet let psycholingvistika něco o učení naučila, tak je to poznatek, že různí lidé se učí různě a jedna metoda těžko pomůže všem. Také učitelé si už začínají uvědomovat důležitost emotivních aspektů výuky jazyků. Přesto ve většině lidí přežívá chiméra, že existuje nějaká jedna metoda k perfektnímu osvojení cizího jazyka. Stejně jako si myslíme, že existuje jedna dieta, která nám zaručí sličná těla. Za posledních deset let se vyrojilo mnoho škol, které nabízejí tu či onu ‚novou' metodu, která zaručí, že se naučíte novému jazyku bez námahy za pár měsíců. Většina těchto kursů je založena na tom jak se cizímu jazyku naučil ‚vynálezce' té které metody. Znamená to tedy, že bude nejvíce efektivní pro lidi, kteří se učí podobným stylem jako dotyčný autor, tj. jen pro malé procento lidí. Navíc úspěch dané metody může záviset na určité situaci. Jakmile se okolnosti mění, nebude fungovat ani pro svého zakladatele. Například v šedesátých letech po celém světě populární audiolingvální metoda byla zaváděna proto, že během války se osvědčila pro armádu. Jenže zatímco vojáci pod příkazy dřeli po měsíce několik hodin týdně, přístup založený na neustálém opakování naprosto selhal pro studenty učící se jen několik hodin týdně. Tento případ znovu dokládá, že věnujeme-li učení dostatek času a námahy naučíme se jazyk víceméně jakoukoli metodou. Za posledních patnáct let se ve světě moderní výuky jazyků ustálil přístup, který můžeme nejlépe nazvat mozaickým, a který si bere to nejlepší ze všech metod, ale hlavně se snaží poskytnout studentům širokou škálu učebních postupů. Je to i proto, že některé metody nás naučí jen část jazyka. Například slavná sugestopedie Bulhara Lozanova, používající jistých vlastností fungování mozku, je nejvíce účinná pro zapamatování si slovíček a frází, ale ne tolik pro jejich používání. **Tip:** Hniličkova univerzální metoda je skoro určitě nesmysl, a pokud stojí více peněz, tak si kvůli kursům hypotéku neberte. Radši si kupte kurs s kvalifikovaným učitelem učícím podle moderní učebnice. Na druhou stranu jsou určitě lidé, pro které bude některá „spásná" metoda fungovat. Proto stojí za to zkusit si podle ní pár hodin. Investujte ale jen do kursů, které vám umožní se na nějakou hodinu podívat. Všechny výše uvedené předsudky mají v určitých omezených případech svou platnost, jejich zevšeobecnění však často působí frustraci nebo plýtvání časem či penězi. Doufám, že tento článek napomůže alespoň hlubšímu zamyšlení nad problematikou učení se jazykům. --- ## About this item - Type: Journalism - Genre: Reporting - Published: c. 2001 - Outlet: Lidové noviny - Language: Czech Topics: [Czech language and culture](https://dominiklukes.net/topics/czech), [Language learning and teaching](https://dominiklukes.net/topics/language-learning). ## Related - [0004:6000](https://dominiklukes.net/writing/0004-6000) (Journalism · c. 2001) - [37 000 pochybností](https://dominiklukes.net/writing/37-000-pochybnosti) (Journalism · c. 2001) - [4 předsudky o vzdělávání dospělých, jak je známe z filmu Marečku, podejte mi pero](https://dominiklukes.net/writing/4-predsudky-o-vzdelavani-dospelych-jak-je-zname-z-filmu-marecku-podejte-mi-pero) (Journalism · c. 2001) - [Když posadíte sedmiletého člověka do třídy na čtyři hodiny týdně, naučí se toho za rok méně než motivovaný dospělý za měsíc. Jediné, v čem děti často excelují, je výslovnost.](https://dominiklukes.net/writing/kdyz-posadite-sedmileteho-cloveka-do-tridy-na-ctyri-hodiny-tydne-nauci-se-toho-z) (Journalism · c. 2001) - [Co se v stáří naučíš...](https://dominiklukes.net/writing/co-se-v-stari-naucis) (Journalism · c. 2001) - [Kognitivní styly - 4MAT](https://dominiklukes.net/writing/kognitivni-styly-4mat) (Journalism · c. 2001) Section: [Writing](https://dominiklukes.net/writing)