# Lesk a bída online davů: Od Twitteru po Creative Commons

Canonical page: https://dominiklukes.net/writing/lesk-a-bida-online-davu-od-twitteru-po-creative-commons

The piece reviews accounts of online crowds to examine how digital communities organise, create shared value, require governance, and support new economic models.

Journalism · Review · Lidové noviny

Published in Lidové noviny. Text as published.

V porevolučním otevírání zavřených obzorů na začátku devadesátých let se stala znovu populární přes sto let stará kniha Gustava Le Bona „Psychologie davů". Davy jsou podle le Bona dehumanizujícím jevem, proměňujícím racionální jedince v bezhlavá stáda. V kontextu postkomunistické sebe-reflexe jistě nepřekvapí, že dílo kritizující masy našlo ohlas. Masová hnutí propagovaná Marxem a Engelsem a uvedená do praxe Leninem a Maem přece nemohla být ničím jiným než dokladem teze o tyranii davů. Dnes, když přetechnizovaná globalizace odtahující nás od záře táboráků k lesku obrazovek hrozí masovým odcizením (další marxistickou tezí), proto nepřekvapí, že jsou v módě propozice poněkud odlišné.

Sociální psychologie od dob le Bona v mnohém pokročila a víme toho o chování jednotlivců a skupin mnohem víc než dříve. Navíc máme k dispozici novou vědu složitých nelineárních systémů zvanou teorii chaosu a nepřekvapí nás, že se davy chovají mnoha různými způsoby. Máme ale také začátky zkušeností s alespoň zdánlivě zcela novým druhem uskupení, davem virtuálním, občas nazývaným komunitou, houfem, tlačenicí nebo davem. Virtuální společenství se spolkům z masa a kostí v mnohém podobají, ale liší se tím, jak je omezuje čas a prostor. Zatímco ve fyzickém světě se musíme potýkat s otázkami jako, jak zařídit setkání velké skupiny lidí s omezeným rozpočtem a konkurencí o dostupné prostory. Velké konference je proto potřeba plánovat dlouho dopředu a účast na nich stojí poměrně velké částky, z nichž většina padne na logistiku. Ve světě virtuálním většina těchto omezení zdánlivě neexistuje, nebo se vyjevuje až po překročení určitého prahu. Například vydání elektronické knihy, kterou si stáhne několik tisíc lidí (sen většiny autorů tištěných knih) nestojí prakticky nic. Když se toto množství zvýší do statisíc nebo do miliónů, zvýší se zásadním způsobem i náklady na distribuci. Internetového setkání se ale může zúčastnit téměř neomezené množství lidí bez geografických, politických a do jisté míry i jazykových omezení. A nejenže není nutné, aby se všichni sešli na jednom místě, není dokonce ani potřeba aby se sešli v jednom okamžiku. Internet najednou umožňuje lidem s esoterickými zájmy pravidelný a bezprostřední kontakt, který zdá se nebyl dosud možný. A internet také usnadňuje způsob, jakým těmto lidem něco prodat. Princip internetu je silnou metaforou lidské svobody vedoucí k až utopickým predikcím nového světa. Internet se tak pomalu stává vůdčí podstatou našeho života, způsobem komunikace i předmětem nadějí i víry. A tento nový katolický internet má také své apoštoly. Lidi, kteří stejně jako svatý Pavel nebo Luther u biblických alegorií pro nás domýšlejí možné dopady metafory světa bez hranic. Někdy tak činí slovy, jindy činy.

Posledním takovým významným činem je webová služba Twitter.com. Slovo twitter se odvozuje od anglického slova znamenajícího „cvrlikání" nebo „švitoření" a zakladatelé tohoto nečekaného fenoménu (kteří před tím založili už služby Blogger) se jím mimo jiné snažili naznačit nezávažnost svého úmyslu. Ve své doslovné podstatě umožňuje Twitter svým uživatelům zodpovědět sobě i celému světu na zásadní otázku: co právě teď dělají. A musí se to vejít do 140ti znaků, aby to bylo možné odeslat z mobilního telefonu. Na první pohled by nemohlo být nic méně zajímavého. Kdo, kromě těch mi nejbližších, by chtěl věnovat byť jen okamžik tomu, co jsem měl právě k obědu? Postupem času se ale ukázalo, že u určitých lidí je docela zajímavé ani ne tak co, ale spíše s kým a proč obědvají. O čem si povídají, co zaslechli, co mají na mysli, co čtou, na čem pracují a tak dále. Nikoho nepřekvapí, že jsou na světě lidé, u kterých bude mít mnoho dalších lidí velký zájem jen o to, co si dali k snídani, i samotné zakladatele Twitteru zaskočilo, kolik lidí má co zajímavého jednou za čas říct, a jak když se všechny tyto drobnosti dají dohromady, může z nich vzestat skutečná hodnota. Plynoucí seznam poznámek těch, jejichž „pípání", jak se psaní na Twitteru také říká, sledujete, není nepodobný cenám akcií na pozadí televizních zpráv. Koho zajímá, jak akcionáři hodnotí budoucnost výrobce šroubováků? Ale dohromady se z této burzy všednosti může stát základ naší informační ekonomiky. Přesvědčily se o tom CNN i BBC, když se kolektivní síla Twitteru ukázala být lepším zdrojem informací o důležitých světových událostech jako volby v Iránu. Přesvědčil se o tom také publicista pro New York Times, David Pogue. Jako všichni, také Pogue se nejdříve k Twitteru stavěl skepticky. Brzy ale změnil názor.

Jeho nová kniha „Svět podle Twitteru" je dokladem toho, že oproti veškerým očekáváním, může Twitter sloužit jako základ zajímavé kolektivní konverzace, jíž bychom jen těžko hledali nevirtuální ekvivalent. Pogue se rozhodl nenapsat teoretickou knihu o tom, čím by Twitter mohl být, ale praktickou ukázku toho, čím Twitter je. Proto také je autorství knihy upřesněno slovy „David Pogue a jeho půl milionu Twitterových abonentů". Kdo je to twitterový abonent? Tímto slovem se snažím vyhnout obtížím spojeným s překladem slova „follower", doslova „následovník". V jiných kontextech se na internetu používá slovo „subscribe" tj. stát se abonentem či si něco předplatit, které znamená, že budeme o někom dostávat zprávy, nikoliv, že budeme následovat jejich příkladu. V případě Davida Poguea to znamená, že pět set tisíc uživatelů Twitteru vyjádřilo zájem dostávat pravidelná upozornění o jeho nejnovějším „pípání". (Hollywodské a popové hvězdy takovýchto abonentů mají až dva a půl miliónu.) Občas se na seznam jeho pípů může samozřejmě podívat každý. Twitter navíc sílu své jednoduchosti umocňuje možností na pípnutí odpovědět vlastním pípnutím nebo ho přeposlat dál (retweet neboli přepípnout).

David Pogue tak po tři měsíce každý večer vyzval své abonenty ke krátké spolupráci na daném tématu. Někdy se jednalo o témata vážnější jako, jak vylepšit automobilový průmysl, jindy o méně vážná jako vynikající recept popsaný 140ti písmeny a nejčastěji zcela frivolní jako změnit jedno písmeno ve jméně slavné osobnosti, čímž získáme slovo, které popisuje jejich povahu. Ukázalo se, že se sice takto svět k lepšímu nezmění, ale také to, že se mezi půl miliónem uživatelů triviální internetové služby našly tisíce vzdělaných, vtipných a kreativních jednotlivců, z nichž se podařilo dostat do tištěné podoby dva a půl tisíci. Co ale překvapí ještě více, je to, že se mezi touto náhodnou skupinou lidí podobajícího se davovému shluku, po dobu experimentu vytvořil duch pospolitosti, o kterém se mnoha fyzickým uskupením může jen zdát.

Jak Pogue ukázal, Twitter je výbornou ukázkou moderního virtuálního davu, který se přes svou bytostnou amorfnost pravidelně samoorganizuje kolem náhodných bodů přitažlivosti. Je zde ale skutečná hodnota nebo se jedná jen o pomíjivou kratochvíli digerátů? Jestli se Twitter, založený v roce 2006, stane stálicí našeho virtuálního prostoru jako email, nebo jestli pomine jako MySpace, ukáže jen čas. Ale tak či onak, online davy se pravděpodobně stanou základním principem uvažování o uspořádání kyberprostoru. Na rozdíl od Le Bona a jemu podobných, tyto úvahy zatím většinou nepocházejí z dílen profesionálních sociologů či antropologů, ale z pod klávesnic novinářů, bloggerů a internetových podnikatelů. Jak jsem již naznačil, mají pro své myšlenku solidní podhoubí v teoriích složitých systémů ve fyzice, biologii ale i v ekonomice či demografii. Jedna z prvních vlaštovek tohoto přístupu byl bestseller Malcoma Gladwella „Bod zlomu", který se ještě zabýval jevy neinternetovými. Před epochu Twitteru se v roce 2006 ještě také vešlo dílo žurnalisty James Surowieckého „Moudrost davů". Jak Gladwell, tak Surowiecký se snaží bořit předpoklady o tom, že perspektiva jednotlivce musí být vždy základem našeho myšlení o světě. Skutečný apoštol davů, internetový guru, Clay Shirkey jde o krok dále. Jeho kniha „Pozor na všechny" nese výmluvný podtitul „Síla organizování bez organizací" předkládá vizi skupinového úsilí jako jakéhosi „žebříku činností, které jsou umožněny nebo vylepšeny společenskými nástroji. Příčky tohoto žebříku jsou postupně sdílení, spolupráce a společná činnost." Společenskými nástroji má Shirky na mysli internetové služby jako Twitter, MySpace, blogy, spolužáci.cz apod. Ideálním příkladem organizovanosti bez organizace je pro něj Wikipedia.org, která zároveň ukazuje, že organizovanost bez organizací nevede k egalitářské společnosti, ale naopak ke společenství vysoce stratifikovanému, v němž jsou celé skupiny lidí, kteří dostupné nástroje používají různými způsoby a do různé míry. Ale tato heterogennost je podle Shirkyho právě tím, co činní tyto skupiny tak úspěšnými.

Internet však nejneže svými nástroji tyto uspořádávající skupiny umožnil, ale dalo by se říci i to, že by bez nich sám nemohl existovat. Co si většina lidí, uvyklých platit pravidelné úlitby Microsfotu a dalším společnostem, pravděpodobně neuvědomí, je skutečnost, že většina takzvané páteře internetu je obsluhována softwarem, který je nejen zadarmo, ale je vyvíjen „na veřejnosti" různě organizovanými skupinami lidí. Operační systém Linux, webový server Apache, databáze MySQL, programovací jazyky Java a PHP a stovky ne-tisíce dalších projektů jsou komunitními záležitostmi, které dokázaly uvést na svět software, o kterém by se komerčním společnostem mohlo jen zdát. Není proto divu, že se i velké firmy jako Sun, AOL a IBM rozhodly dát k dispozici mnoho svého softwaru do správy veřejnosti. Zde ale vidíme opačnou stranu mince samoorganizace. Z určitého úhlu pohledu se zdá, jako by tyto komunity vznikaly přirozeně a samy od sebe, ale z blízka tomu ani zdaleka tak není. Rady správcům komunit dává právě vyšlá příručka komunitního managera projektu Ubuntu Jono Bacona nazvaná „Umění komunity: Stavíme nový věk účastnění." Ukazuje v ní, že udržovat produktivní a životaschopné komunity dá hodně práce. Uvědomuje si to stále více firem, které stále častěji najímají komunitní managery. Baconova kniha ukazuje (stejně jako ukázaly sociologické studie o le Bonově tezích), že amorfnost virtuálního davu je do jisté míry iluzí způsobenou perspektivou. Něco podobného Shirky naznačil na případě Wikipedie. A Baconova kniha dává rady jak udržovat vztahy mezi těmi, kdo tráví v dané virtuální komunitě většinu svého času, a těmi, kdo ji navštěvují jen zřídka, či se v ní objevili jen náhodou. Je tak součástí sebereflexe, kterou všechny komunity po určité době procházejí (ať jsou drobné či masové).

Bacon ale ilustruje další dopad povahy virtuálních davů, který má co do činění s živobytím. Všichni účastníci všech virtuálních společenství se musí nějak živit a stále více se snaží najít výdělek ve virtuálním kontextu. To je předmětem kontroverzní knihy redaktora časopisu Wired, Chrise Andersona, nazvané „Zadarmo: Budoucnost radikální ceny". Knihy obou posledně zmíněných autorů jsou k dispozici za peníze v tradiční papírové i elektronické podobě, ale místo tradičního copyrightu jsou vydány pod licencí Creative Commons, která povoluje jejich nekomerční distribuci. Je proto možné je bez problému najít k legálnímu stažení na internetu (i když u Andersona je to jen ve Spojených státech). Příslušně zformátovaná kniha (ať už na papíře nebo pro elektronickou čtečku) je tak k dispozici čtenářům víceméně jako placená dodatková služba. Stejným způsobem distribuuje své knihy i spisovatel a publicista Cory Doctorow, který tvrdí, že vydělává stejně jako autoři, kteří bez peněz nikomu nedají do svého díla ani nahlédnout. A v tom spočívá i jádro Andersonova argumentu. Vzhledem k tomu, že mnoho věcí, za které se dříve platilo, částečně kvůli ceně médií a distribučních kanálů, mohou dnes být zadarmo a zdroje příjmů je třeba hledat v přidružených službách, jako to například dělá mnoho softwarových společností. Ostatně ani působiště virtuálních davů nejsou zcela zadarmo. „Zadarmo" je pokračováním Andersonovy knihy nazvané „Dlouhá křivka" (doslova „Dlouhý ocas") v níž Anderson ukazoval, jak je najednou možné vydělat v esoterických oblastech, protože internet umožňuje agregovat drobné obraty v mnoha oblastech do jednoho velkého zisku. O stejné křivce mluví i Clay Shirky v případě distribuce jednotlivců účastnící se na kolektivních projektech. Andersonova kniha byla oprávněně kritizována za přílišnou zjednodušenost a byl obviněn dokonce i z plagiarizace článků na Wikipédii. Ale on sám, i činnost ostatních zde citovaných autorů je příkladem toho, jak může kombinace volně dostupného obsahu a přidružených placených služeb být základem finanční stability.

Internet i virtuální davy stále čekají na soustavné antropologicko-sociologické zpracování (zajímavé ranné kroky učinil tímto směrem na YouTube antropolog Mike Wesch), ale je zcela jasné, že zde budou mít tyto disciplíny bohatou živnou půdu. Apoštolové nové doby spolupráce zde zmínění se zatím soustřeďují spíše na úspěchy než na selhání virtuálních společenství a hledají nové i tam, kde víme, že se změnou média moc podstatného nezměnilo. Nejzajímavější ale bude jestli nám tyto „nové" komunity ukáží něco zajímavého i o komunitách „tradičních". Rozhodně však budou dalším krokem v nekonečné cestě za poznáním toho, kdo že to vlastně jsme.

Anderson, Chris. 2009. *Free: The Future of a Radical Price*. New York: Hyperion.  

Bacon, Jono. 2009. *The Art of Community: Building the New Age of Participation*. O'Reilly Media, Inc., August 21.  

Pogue, David. 2009. *The World According to Twitter*. New York: Black Dog & Leventhal.  

Shirky, Clay. 2008. *Here Comes Everybody: The Power of Organizing Without Organizations*. New York: Penguin Press.

---

## About this item

- Type: Journalism
- Genre: Review
- Outlet: Lidové noviny
- Language: Czech

Topics: [Czech language and culture](https://dominiklukes.net/topics/czech), [Technology, media and the web](https://dominiklukes.net/topics/technology-and-the-web).

## Related

- [Američtí radikálové: 125 let Noama Chomského a Michaela Moorea](https://dominiklukes.net/writing/americti-radikalove-125-let-noama-chomskeho-a-michaela-moorea) (Journalism)
- [Arthur Ransome](https://dominiklukes.net/writing/arthur-ransome) (Journalism)
- [Barack Obama: The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream](https://dominiklukes.net/writing/barack-obama-the-audacity-of-hope-thoughts-on-reclaiming-the-american-dream) (Journalism)
- [Kopáči smrti: Nová virtuální společenství a staré skutečnosti](https://dominiklukes.net/writing/kopaci-smrti-nova-virtualni-spolecenstvi-a-stare-skutecnosti) (Journalism · c. 2006)
- [Krok stranou](https://dominiklukes.net/writing/krok-stranou) (Journalism)
- [Literatura jako forma vyprávění: *Fanfiction* a narativní komunity](https://dominiklukes.net/writing/literatura-jako-forma-vypraveni-fanfiction-a-narativni-komunity) (Journalism)

Section: [Writing](https://dominiklukes.net/writing)