# Konec výmluv?

Canonical page: https://dominiklukes.net/writing/konec-vymluv

The piece argues that the September 11 attacks no longer justify wars that killed far more civilians and reduced civil liberties across the West.

Journalism · Opinion · Lidové noviny · c. 2011

Published in Lidové noviny, c. 2011. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.

Přibližně před deseti lety vyhrálo Česko nad Bulharskem 6:0. Ve stejnou dobu začaly padat první americké bomby na Afghánistán, jak si západní svět začal vyrovnávat ponuré skóre započaté 11. září v New Yorku. To jsme si ještě mysleli, že newyorkských mrtvých bylo 6000, a když se záhy objevily zprávy o prvních čtyřech afgánských mrtvých, položil jsem si v krátkém komentáři na stránkách Lidových Novin otázku, o kolik budeme muset v počtu mrtvých vyhrát, abychom byli se sebou spokojeni. Tehdejší vedení deníku se tato otázka zdála tak nevhodná, že se rozhodli článek stáhnout poté co vyšel v moravském vydání a pražští čtenáři již možnost pohoršit se nad mým špatným vkusem nedostali.

Dnes již víme, že přesné číslo obětí teroristů bylo 2977. O tom kolik mrtvých si vyžádala naše odveta se vedou spory. Skóre mrtvých civilistů bylo v Afghánistánu vyrovnáno asi už v lednu 2002 dnes stojí kolem osmi tisíc afgánských civilistů zabitých přímo koaličními zbraněmi. Celkový počet afgánských mrtvých důsledkem západních operací je nutné počítat v desítkách tisíců a počty zraněných jsou ještě vyšší. A čísla mrtvých Iráčanů jsou tak vysoká (i podle oficiálních statistik), že si je radši ani nedovedeme představit. Jeden každý mrtvý západní civilista i voják má v nějakém tisku nekrolog. Naše média se starají o to, aby nikdo z našich mrtvých nebyl jen statistikou. Hned po 11. září 2001 začaly New York Times publikovat „Portréty smutku", krátké profily všech obětí útoků. Reportéři této výsostné publikace kontaktovali příbuzné a známé všech mrtvých a vytvořili krátký dojímavý portrét pro každého z nich. Washington Post má na svých webových stránkách sekci „Tváře padlých", kde je možné najít fotografie všech mrtvých amerických vojáků z Afghánistánu a Iráku. Jsou mezi nimi Evander E. Andrews, který zemřel na následky havárie zdvižného vozíku a Michael J. Jakes, který spadl z palandy válečné lodě a zemřel na následky úrazu hlavy. Být vojákem je nebezpečné i v době míru. Zmínky o mrtvých Afgháncích a Iráčanech se většinou dozvíme jen v číslech a jejich jména jsou součástí reportáží jen zřídka.

Za posledních deset let se odehrály dvě přírodní katastrofy, které si dohromady vyžádaly tři čtvrtě miliónu lidských životů: tsunami v Indickém oceánu a zemětřesení v Haiti. Pět nejkrvavějších válek za posledních deset let - Kongo, Irák, Čečensko, Darfur, Afghánistán - má na svědomí životů mnoha násobně více. Kolik z nich zemřelo na následky spravedlivého boje za svobodu a demokracii, války proti terorismu? Kde jsou charitativní organizace na podporu obětí války proti terorismu? Stále nám připadají jako ospravedlnitelné deset let starým útokem na New York.

Donald Rumsfeld na tiskové konferenci v prosinci 2001 řekl: „My jsme tuhle válku nezačali. Proto musíte rozumět, že každá oběť této války, ať se jedná o nevinné Afgánce nebo nebo nevinné Američany, je vinnou Al Kajdy a Talibánu." Jak dlouho se budeme moci takto snadno zbavovat zodpovědnosti? Můžeme ještě neustále poukazovat na trauma z roku 2001 jako ospravedlnění války, během níž bylo zavražděno alespoň sto násobně více jich než nás?

Podle jakýchkoli objektivních měřítek, to co se stalo před deseti lety, bylo tragédií střední kategorie. Ve stejný rok bylo zabito třikrát tolik Američanů střelnou zbraní jiných Američanů a pětkrát tolik si vzalo střelnou zbraní život vlastní. Čtrnáctkrát tolik Američanů zemřelo na silnicích a minimálně šestnáctkrát tolik chybou lékaře. Podle jedné studie zemře v Americe každý rok 45.000 lidí jen proto, že nemají dostatečné zdravotní pojištění. Proč bylo tedy nutné zabít statisíce lidí, jen abychom se pomstili za smrt tří tisíc?

Útok z 11. září 2001 měl samozřejmě hlavně symbolický dopad. Jeho pachatelé si nevybrali své cíle ani metodu útoku náhodou. Zničením World Trade Center v New Yorku, zničili iluzi dokonalosti a nenarušitelnosti běhu západního komerčního života. Jejich útok nebyl jen útokem na bankéře Wall Streetu, ale útokem na nás všechny, naše hodnoty a naše aspirace. Jak nám ale řekne jakýkoli sémiotik, symboly jsou výsledkem společenské dohody. A společenská dohoda je může také změnit. Možná by stálo za to začít se dívat na symboliku 11. září trochu jinak. Méně jako na nesouměřitelnou tragedii a bezprecedentní útok na západní suverenitu a více jako na smutnou událost, jakých se po světě děje příliš mnoho. Jako na tragedii, jejíž dopad lze spočítat v lidských životech, tragedii, a pro zabránění jejíhož opakovaní je nutné udělat mnohé, ale ne cokoli.

Americký útok na Afghánistán byl nazván Operace Věčná svoboda. Jen o tři týdny poté, co začaly padat první bomby, podepsal president Bush zákon nazvaný Vlastenecký (Patriot Act), který omezil svobody amerických občanů. O rok později založil nové ministerstvo Národní bezpečnosti, do nějž zkonsolidoval 22 institucí včetně celní kontroly, centra pro reakce na stavy nouze a centra pro výzkum nemocí zvířat. Od té doby se jak Vlastenecký zákon tak Národní bezpečnost staly symboly zneužití státní moci. Jak CIA tak FBI zneužily nové pravomoci, které jim dal Vlastenecký zákon v masovém měřítku. A pokud potřebuje hollywoodský scénárista nebo autor akčního románu příklad tajuplné vládní organizace, která může nechat někoho beze stopy zmizet, ministerstvo Národní bezpečnosti je lepší než CIA. Jak vidět svoboda, za kterou stojí za to zabíjet, vydržela Spojeným státům jen několik týdnů. Po celém západním světě během boje za svobodu, svobody spíše ubylo než přibylo. Stálo to za to?

Není pochyb, že svoboda jednotlivce jednat a projevovat se nezávisle na státu je v západním světě stále mnohem rozsáhlejší než ve zbytku světa. Ale v běžné konverzaci je jen těžko si nepovšimnout určitých omezení toho, co je považováno za vkusné. Mnoho těchto omezení se týká terorismu. Když před několika lety hlavní poradce pro vědu Britské vlády Sir David King, chtěl šokovat veřejnost, prohlásil, že globální oteplování je větší problém než terorismus. Pokud ale mají klimatologové pravdu, tak nelze terorismus s oteplováním vůbec srovnávat. Mnohem bližší by bylo srovnání s válkou proti terorismu, ale i zde by globální klimatické posuny asi vyhrály. Terorismus se nám ale stal základním měřítkem zla a otázky jestli se jedná o skutečný problém se nepřipouštějí. Jenže v průměrném roce je pravděpodobnost, že se někdo stane obětí terorismu přibližně stokrát menší, než že do něj udeří blesk. Proč tedy do protiteroristických úsilí věnujeme tolik prostředků a jsme jim ochotni obětovat své pohodlí, svou svobodu a životy jiných?

Jeden ze zakladatelů sociologie Max Weber přišel z myšlenkou, že jednou z funkcí moderního státu je monopol na násilí. Pouze násilné činy legitimizované státem jsou přijatelné. Terorismus se proto občas definuje jako narušení státního monopolu na násilí. Co se týče jeho skutkové podstaty, tak se od státem sponzorovaného násilí příliš neliší. Oba si kladou za cíl vyvolat strach v populaci a v obou případech je následkem smrt nevinných civilistů a strádání těch, co přežili. Všimněme si, že jedním z následků teroristických útoků, je zvýšený důraz státu na udržování svého monopolu. A veřejná reakce obvykle v zájmu veřejné bezpečnosti tento důraz podporuje. Historicky poučená politická reakce na terorismus by ale měla být přesně opačná. První instinkt politiků by neměl být přidat licenční pravomoci na násilí státu, ale spíš se ptát, proč nebyl stát schopen dostatečně využít pravomocí dosavadních. Jak nás učí už od jeslí, lidskost přece jen spočívá v překonání základních pudů a instinktivních reakcí. Přes nepříjemnost a nepřirozenost by na tom byla lépe i veřejnost, kdyby si otevřela prostor pro diskuzi nepříjemných okolností.

Oběti terorismu, říká se, si svou smrt nijak nezasloužily. A říká se to oprávněně. Mary Lou Hague, finanční analytička a amatérská potápěčka neudělala nic, čím by si zasloužila smrt ve World Trade Center. Možná si ale klademe špatnou otázku. Možná bychom se měli ptát, čím si kdokoli z nás zasloužil nárok na absolutní bezpečí, který nám zaručuje náš monopolisticky násilný stát. A jestli není naše bezpečí na úkor nebezpečí ostatních obyvatel planety. V roce 2001 ještě dávalo smysl se ptát, proč nás tak nenávidí. O deset let později je již tato otázka méně smysluplná. Stačí si spočítat životy, které jsme byli ochotni na světě obětovat za iluzi vlastního bezpečí. Jak rostou světové počty „nevinných mrtvých", jejichž životy jsme byli ochotni položit za nadnárodní bezpečí, stávají se události 11. září méně motivací a více výmluvou. Je třeba začít hovořit o tom, že ne vše je omluvitelné bojem proti terorismu. Možná je čas vyhlásit konec války proti terorismu. Když Bush vyhlásil konec války v Iráku, následovalo několik let krutých bojů. Není proto pochyb, že násilí vyhlášením konce války s terorismem neskončí. Ale možná se nám podaří zbavit se tím jednoho z největších problémů spojených s terorismem a to války proti němu. Místo toho se pak budeme moci věnovat plánování a provádění prevence teroristických útoků, které je přiměřené skutečné hrozbě, a které není nutné vykupovat sta tisíci životů.

---

## About this item

- Type: Journalism
- Genre: Opinion
- Published: c. 2011
- Outlet: Lidové noviny
- Language: Czech

Topics: [Czech language and culture](https://dominiklukes.net/topics/czech), [Society, politics and culture](https://dominiklukes.net/topics/society-and-politics), [Discourse analysis](https://dominiklukes.net/topics/discourse-analysis).

## Related

- [Anglosaská historiografická eschatologie a úsvit Číny](https://dominiklukes.net/writing/anglosaska-historiograficka-eschatologie-a-usvit-ciny) (Journalism · c. 2011)
- [O čápovi a lišce: lekce z rasové snášenlivosti](https://dominiklukes.net/writing/o-capovi-a-lisce-lekce-z-rasove-snasenlivosti) (Journalism · c. 2011)
- [Trestat okamžitě, ale nikoli krutě](https://dominiklukes.net/writing/trestat-okamzite) (Journalism · c. 2011)
- [Válka proti liberalismu](https://dominiklukes.net/writing/valka-proti-liberalismu) (Journalism)
- [Mrtví jako my](https://dominiklukes.net/writing/mrtvi-jako-my) (Journalism · c. 2002)
- [0004:6000](https://dominiklukes.net/writing/0004-6000) (Journalism · c. 2001)

Section: [Writing](https://dominiklukes.net/writing)