# Hledání univerzálního porozumění

Canonical page: https://dominiklukes.net/writing/hledani-univerzalniho-porozumeni

The piece argues that universal values do not guarantee mutual understanding because cultures implement shared concepts through different communicative practices.

Journalism · Opinion · Respekt · c. 2002

Published in Respekt, c. 2002. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly.

Angličané a Američané o sobě často říkají, že je dělí společný jazyk. Myslí tím skutečnost, že přestože vzájemně rozumí svým slovům (až na známé výjimky), často nechápou své motivace a kulturní hodnoty. Jak tedy bude možné vzájemně si porozumět v době nezadržitelné globalizace, kdy stále více lidí hovoří společným jazykem počítačů, domácích elektrických spotřebičů, moderních automobilů, komerční kinematografie a peněžních převodů? Stejné předměty mají jiné významy, stejná slova vyvolávají různé představy a scénáře. V našem západním světě poznamenaném traumatem 11. září se stala populární debata o univerzálnosti hodnot nebo naopak o jejich nesouměřitelnosti vedoucí k válce světů. Oba pohledy mají humanistickou i militantní verzi: na jedné straně se sváří postoj tvrdící „musíme respektovat hodnoty druhých a podle toho se chovat" s tvrzením „ti druzí nikdy nemohou pochopit naše jediné dobré postoje a musíme s nimi proto skoncovat" a na straně druhé se vede diskuse o tom, jestli je správná interpretace „hodnoty lidskosti jsou univerzální, proto se musíme snažit pomoci jiným, jich dosáhnout" nebo „univerzální hodnoty lidskosti musíme vší silou bránit proti zrůdám, které je nezastávají." Jenže než se můžeme začít bavit o „hodnotách lidství", čeká nás celá řada mnohem prozaičtějších až triviálních neporozumění. Těch je tolik, že se za nimi nějaké univerzální hodnoty snadno skryjí a je i možné, že až se s nimi vypořádáme, zjistíme, že dilema univerzalizmus versus relativizmus je vlastně pseudoproblém.

Někteří lingvisté si představují, že pod povrchem všichni hovoříme stejným jazykem založeným na univerzálních principech, který pouze naše národní parametry pomocí složitých pravidel převádějí do konkrétních řečí jako je čeština nebo angličtina. Toto tvrzení se zdá intuitivně pravdivé, ale není jasné, jak se může takový systém vypořádat s celou řadou kulturních asociací. Ve slavné knize Jamese Clavela Král krysa, je scéna, kdy britský důstojník v zajateckém táboře ocení míchaná vajíčka amerického vojáka, který si na nich velice zakládal, slovy „Není to špatné," čímž podle sebe složil nejvyšší možnou poklonu. Americký voják je naopak uražen a div se s Angličanem nepopere. Společný jazyk v této velice realistické situaci tedy nestačil ke komunikaci, protože opomněl vzít v potaz hodnotové rozdíly týkající se přímosti chvály. Univerzální jazyk a univerzální hodnoty neměly čas se dostat ke slovu, protože zdánlivá podobnost slov usekla nit konverzace ještě před možností vysvětlení. Toto nedorozumění není jen otázkou literární fabulace. Pochválí-li Američan někomu nějaký předmět, očekává pouze jednu odpověď a to „Děkuji". Instinkt mnoha jiných národů je ovšem chválený objekt nějak pohanět, aby se tím ukázala skromnost vlastníka. Američan ovšem takové chování interpretuje jako žebrání o další komplimenty. Univerzální chování, jako je chvála se tak stalo obětí své implementace.

Podobně univerzální hodnota je například čistota. Arabové i Židé jsou mnohými jinými národy označováni za špinavé. Přesto je (na rozdíl od křesťanů) čistota jedním z náboženských předpisů, kupříkladu věci jako obřízka nebo košerní porážení zvířat na maso, mají svůj původ v hygienických předpisech o čistotě, stejně tak zákaz požívat vepřové nebo nenávist ke psům. Je to ovšem čistota často rituální, omezená praktickými faktory jako je nedostatek vody, která se rozhodně nepromítá do používání deodorantů, jimiž zakrývají zápach svého těla obyvatelé západního světa. Přijdou-li podobné dvě kultury do bezprostředního styku, budou si vzájemně vytýkat špinavost. Univerzální požadavek čistoty tedy vyplývá do nesouměřitelného relativismu jejího dosažení. Setká-li se Američan s Čechem, bude mu vytýkat nedostatek hygieny, protože se Čech každé ráno nesprchuje a často nepoužívá deodorant. Američan se naopak bude zdát mnoha Čechům nečistotný, protože uléhá špinavý do čistého povlečení a nezouvá si boty při vstupu na koberec. Do toho často přistupují různé kulturní a společenské scénáře. Například, stoupne-li si Američan na sedadlo ve vlaku v botách, se zlou se potáže u svých českých spolucestovatelů, kteří berou ohled na to, že si na toto znečištěné sedadlo může někdo sednout v čistém oblečení. Pro Američana je ale typický scénář ten, že někdo vlak po dojezdu okamžitě uklidí, snaha udržovat veřejnou čistotu není důležitá pro jednotlivce, protože se o ni postará příslušná instituce. A co teprve takové věci jako popotahování na veřejnosti a hlasité smrkání. Čecha urazí to první, Američana to druhé. Přípustnost močení malých dětí na jakémkoli veřejném místě, pak šokuje nejednoho Anglosasa.

Ale i předměty mají svůj jazyk. Obyčejná slánka a pepřenka mohou způsobit nedorozumění. Ve většině kontinentální Evropy má slánka více otvorů a pepřenka jeden. V anglosaském světě je to přesně naopak. Nejeden Čech si tak v Anglii opepřil omylem hranolky. Tato řeč předmětů může být silnější než slova. V jedné ruské restauraci bylo možné vidět slánky a pepřenky dovezené z USA. V těch s nápisem „pepper" však byla sůl a v těch s nápisem „salt" byl pepř. Velice primitivní příklad, ale není obtížné si představit Američana, který si stěžuje, že Rusové jsou tak hloupí, že ani nedokáží správně naplnit slánky. A to jsme se ještě nepodívali na takové předměty jako jsou televize, ledničky nebo auta. Všechny mají zdánlivě jedno použití, ale hodnoty s nimi spojené se velice liší. Pro středoevropana je dvouhodinová cesta autem velkou událostí, protože se jí dostane do úplně jiné oblasti. Pro mnohé Američany nebo Rusy je to záležitost každodenního dojíždění.

O odlišnosti gest mezi národy se běžně hovoří. Je však i mnoho takových, která si spojujeme s morálním chováním, že nejsme snadno schopni jejich kulturní odlišnost přijmout. V knize Takzvané zlo si Konrad Lorenz všiml různých vzorců chování mezi národy. Sklopený pohled, který je někde otázkou slušnosti, znamená jinde vyhýbavost a nedůvěryhodnost. Mezi odborníky na gesta je za jeden univerzální lidský výraz považován úsměv. Pro všechny známé národy znamená přátelskost. To ale bohužel nestačí, protože se jednotlivé národy liší v tom, jak a kdy přátelskost vyjadřují. Mnoho Američanů žijících v České republice (a mnoha dalších východoevropských zemích) si stěžuje na deprese z toho, že se lidé při setkání běžně neusmívají. Úsměv zamířený na neznámého člověka, je ovšem v Čechách výzvou ke komunikaci, zatímco pro Američana je jen a pouze vyjádřením absence nepřátelských úmyslů. Stále se usmívající Američané proto působí v mnoha zemích dětinsky a neupřímně, zatímco nedostatek úsměvů v mnoha zemích v nich vyvolává pocit nepřátelskosti.

Hledání porozumění se často považuje za hledání pravdy. Pravda je určitě univerzální, ale její komunikace ne. Odmítnutí požadavku slovem ne, je v mnoha kulturách tabu. To, že nějaký požadavek nebude splněn je zřejmé z kontextu nebo z toho, že není splněn. Odmítnout ho přímo by byla velká urážka. Pro většinu západních Evropanů a severních Američanů, je ovšem souhlas a následné nesplnění, už po několik století samou definicí lži. Bylo to problémem pro britské kolonizátory v Indii v devatenáctém století a je to problém pro Americké obchodníky v Japonsku dnes. Obě strany naprosto chápou pojem pravdy a lži. Nedokážou se ale dohodnout ne tom, jestli se má pravda říct přímo ať to stojí co to stojí, nebo jestli je ji nutné pochopit ze situace. A na tomto a mnoha dalších komunikačních zlomech stojí a padá snaha o univerzální porozumění, daleko před tím, než se o něm začnou dohadovat filozofové a politici. Drobná nedorozumění a nepochopení se často mění ve staletou nenávist. Uvědomit si plně rozdíl ve vidění světa jiných lidí není možné bez vědomého nikdy nekončícího a mnohdy i bolestného úsilí. Jeho pozastavení však až příliš často stálo příliš mnoho lidí život.

---

## About this item

- Type: Journalism
- Genre: Opinion
- Published: c. 2002
- Outlet: Respekt
- Language: Czech

Topics: [Czech language and culture](https://dominiklukes.net/topics/czech), [Society, politics and culture](https://dominiklukes.net/topics/society-and-politics), [Language and linguistics](https://dominiklukes.net/topics/language-and-linguistics).

## Related

- [Zemanova selhání](https://dominiklukes.net/writing/zemanova-selhani) (Journalism · c. 2002)
- [Čistí a špinaví](https://dominiklukes.net/writing/cisti-a-spinavi) (Journalism)
- [Nejsme jako oni](https://dominiklukes.net/writing/nejsme-jako-oni) (Journalism)
- [Úhly pohledu a střet civilizací](https://dominiklukes.net/writing/uhly-pohledu-a-stret-civilizaci) (Journalism)
- [Purizmus, předsudky a pitominy](https://dominiklukes.net/writing/purizmus-predsudky-a-pitominy) (Journalism · 21 February 2005)
- [Floskule](https://dominiklukes.net/writing/floskule) (Journalism · c. 2010)

Section: [Writing](https://dominiklukes.net/writing)