# Čas možná už nadchází Canonical page: https://dominiklukes.net/writing/cas-mozna-uz-nadchazi The essay argues that Czech democracy must confront the Communist Party's continuity with the former regime as directly as West Germany confronted its Nazi past. Journalism · Opinion · Lidové noviny · c. 2003 Published in Lidové noviny, c. 2003. Text from the author's final draft; the printed version may differ slightly. Když jsem v první polovině devadesátých let vyjel na studie do západní Evropy, připadal jsem si tam zprvu jak Alenka v říši divů. Odejel jsem ze země, kde se všichni -- alespoň jak jsem se domníval -- již dostatečně konfrontovali s tím, co je ve skutečnosti komunismus. Považoval jsem tudíž za normální, že nikdo již nemluví komunistickými „zaklínadly", v nichž se to jen hemžilo vykořisťováním chudých, imperialismem bohatých, ale že se mluví civilně a věcně. Myslel jsem si s úlevou, že ta slova z přítomnosti mého života zmizela provždy. Přicestoval jsem však na západ a první co mě udeřilo do očí byla hesla plná oněch nedobrovolně důvěrně známých zaklínadel, rozvěšená po prostorách univerzity. Říkal jsem si, že dotyční tam používají tak bezstarostně ona hesla, protože jsou utopicky levicoví a rozhodně antikonzervativní a zároveň neměli příležitost, aby se přesvědčili, co je komunismus, tedy aby se přesvědčili že to, pro co horují, s sebou neúprosně přináší mnohem konzervativnější konzervatismus, než je ten, se kterým se potýkají či domnívají potýkat ve vlastní přítomnosti. Viděl jsem -- bylo to v bývalém Západním Německu --, jak jasně přitom sdílejí kritiku nacismu, i když jej nezažili a říkal jsem si, že jejich kultura prostě nemá zkušenost s komunismem, tak jako ji má s nacismem. Kdyby ji měla, byli by její „komunisté" stejně fanatickými odpůrci komunismu, jako se vyznačují odporem k nacismu. Co si však mám myslet o těch, kdo měli příležitost poznat komunismus v jeho celé pravdě a ve své kultuře neustále mají příležitost se s touto pravdou konfrontovat a měli by tudíž mít „protilátky". Tak jsem se ptal sám sebe, když jsem se po letech ze studií vracel a z prvního rádia, které jsem za hranicemi slyšel, mi zněly vstříc opět ty apoliticky přiblblé řeči o pohodě a o tom, že „to chce klid", tak typické pro normalizační životní styl (zatímco Švejk, jemuž se taková stanoviska omylem připisují, v Haškově románu spíše prožívá absurditu ne nepodobnou té, v které jsem se právě ocital). Ty řeči se mi jak ve zlém snu slévaly s písněmi normalizačních zpěváků, o nichž to nejlepší, co se o nich kdy dalo říci, řekl Jan Rejžek. Tento první dojem se měl posléze naplnit vážným zjištěním, že KSČM, tedy strana, která se ani nedistancovala od KSČ, pouze přizpůsobila svůj název jedné zeměpisné změně, se v onom mezidobí stala stranou čím dál lépe volitelnou. Za koho považovat ty, kdo to způsobili či alespoň dopustili. Ta otázka se mi klade dodnes spolu s otázkou, co si myslet o dnešních „radikálech", kteří se jeden za druhým hlásí o slovo, aby šli „tvrdě" na věc: „Jsme levicoví, a tak jsme komunisty. Jsme demokraté, a tak požadujeme, aby se mluvilo i s komunisty!" Na to první jsem se již pokusil namítnout: Proč si k levicovosti nezvolit demokratickou cestu klasického sociálního hnutí? Proč se uchylovat ke komunismu, jehož cíle jsou narozdíl od cílů tradiční sociální demokracie nejisté a spíše se od sociálního hnutí jako takového odklánějí. Na druhé zvolání odpovídám nyní otázkou, na kterou dosud neexistuje jasná odpověď, kterou však lze přesto jasně zformulovat: Jak se v rámci demokratického zřízení a jeho volebního systému chovat k polititické straně, která je nedemokratická? Od této otázky nesmí odvádět skutečnost, že se komunisté přizpůsobili a skryli ve způsobech, do nichž se zbyrokratizovala současná demokratická politika -- od způsobu vyjadřování až po způsob oblékání a obouvání, které musí být vždy přísně sjednoceno s šacením televizních hvězdiček. K těmto dvěma otázkám se ale klade ještě otázka palčivější, respektive již byla položena: Je-li vykazatelná kontinuita komunistické strany se stranou, jež vytvořila a nesla zločinný režim srovnatelný ve svých projevech s nacistickým režimem, a není-li tato kontinuita dokonce touto stranou ani popíraná, protože ta z uvedené kontinuity dokonce těží, jak je možné, že je tato strana trpěna v rozhodování o současnosti, budoucnosti a -- jak se poslední dobou zdá -- i minulosti této země? Připustili bychom snad, aby do naší politiky zasahovala strana, která navazuje na stranu nacistickou, respektive je touž nacistickou stranou, jen přenesenou do poměrů opět demokratických? Proč tedy takto připouštíme KSČM? Na zodpovězení těchto otázek je třeba trvat. Nedopadne-li jejich zodpovězení pro KSČM příznivě, což je pravděpodobné, pak ovšem musí parlamentní reprezentanti moci svobodně diskutujících reagovat a změnit neudržitelné. V již zmíněném Západním Německu došlo k vyrovnání se s nacistickou minulostí až po dvaceti letech. Jejich rok 1968 byl především ve znamení této kontroverze, v níž se jednou provždy stalo jasné, co byl nacismus, co s ním souvisí a co pro něho pracovalo. Od té doby je tato jasnost nezpochybnitelnou državou -- a nevznikla jakýmkoli znásilněním faktů, spíše se právě naopak dostavila na místo mocenského znásilňování faktů. Samozřejmě, že k tomuto vyrovnání se došlo zprvu přes nejvyšší politiku. Byly dostatečně silně formulovány dotazy, jak jen je možné, že bývalí náckové jsou opět mocnými muži politiky. Tyto dotazy posléze vedly k celkovému projasnění fenoménu nacismu a jeho přítomnosti ve společnosti. Od podobného postupu si lze v naší situaci slibovat podobnou očistu a ujasnění stran komunismu. Čas k tomu možná už nadchází. --- ## About this item - Type: Journalism - Genre: Opinion - Published: c. 2003 - Outlet: Lidové noviny - Language: Czech Topics: [Czech language and culture](https://dominiklukes.net/topics/czech), [Society, politics and culture](https://dominiklukes.net/topics/society-and-politics). ## Related - [Argumenty pro a proti valce](https://dominiklukes.net/writing/argumenty-pro-a-proti-valce) (Journalism · c. 2003) - [Jak lékaři přicházejí na svět: Problémové učení medicíny na University of Glasgow](https://dominiklukes.net/writing/jak-lekari-prichazeji-na-svet-problemove-uceni-mediciny-na-university-of-glasgow) (Journalism · c. 2003) - [Kam se poděla válka?](https://dominiklukes.net/writing/kam-se-podela-valka) (Journalism · c. 2003) - [Nerušme komunisty: Aneb polemický deník angažovaného emigranta o utopické demokracii](https://dominiklukes.net/writing/nerusme-komunisty-aneb-polemicky-denik-angazovaneho-emigranta-o-utopicke-demokra) (Journalism · 21 March 2005) - [Ach jo: aneb o EU, kde zítra už znamená pozdě](https://dominiklukes.net/writing/ach-jo-aneb-o-eu-kde-zitra-uz-znamena-pozde) (Journalism · c. 2001) - [Komunismus, fašismus, nacismus, klerikalismus a demokratismus](https://dominiklukes.net/writing/komunismus-fasismus-nacismus-klerikalismus-a-demokratismus) (Journalism · c. 2006) Section: [Writing](https://dominiklukes.net/writing)