"Intellectual defense of xenophobia"

www.lidovky.cz - Intelektuální obrana xenofobie
Podle Huntingtona dezinterpretovali liberální multikulturalisté 70. a 80. let povahu Ameriky, když ji líÄ?ili jako kulturně otevřený prostor vymezený pouze univerzálními zásadami lidských práv a demokracie. Na rozdíl od identit evropských národů, které jsou uzavřeným dědictvím minulosti, byla podle nich identita Ameriky otevřená do budoucnosti - měla totiž povstávat ze stále nových vln přistěhovalců přicházejících z různých kulturních okruhů. Podle Huntingtona vÅ¡ak žádný takový rozdíl mezi Novým a Starým světem neexistuje. Amerika není národem kulturně různorodých přistěhovalců, nýbrž národem angloprotestantských starousedlíků, kteří tam přiÅ¡li a usadili se v 17. a 18. století. Termín imigrant se zaÄ?al používat až v době války za nezávislost na konci 18. století a signalizoval, že přistěhovalci přicházejí do již utvořeného národa, jehož identitu musejí přijmout.

An interesting article comparing Huntington's 'Crisis of American Identity' with Bat Ye'or's 'The Euro-Arab Axis' entitled 'Intellectual defense of xenophobia'

Podle realistického konzervativce Huntingtona není smyslem amerického boje s terorismem obránit a zachránit svět (jak by to plynulo s Bushova diskursu), ale obránit Ameriku a zachránit její identitu. Ultrasionistická Židovka Bat Ye‘orová naopak věří v povolání Ameriky zapojit se do planetárního zápasu se zlem, před nímž Evropa kapitulovala a jemuž Izrael chrabře odolává.

Both authors in effect defending xenophobia as something natural and therefore to be accepted in the 'us against them' sense. The opposing view is that of xenophilia which says that everything different (or 'diverse') is good. Surprisingly (for an old multiculturalist like me), it is the xenophobes' analysis of the processes at play when cultures encounter each other that seems more intellectually honest. It is their choices based on that analysis that are suspect because of a generally static view of cultures, they maintain. This allows them to advocate a 'defense-through-offensive' strategy which aims to ossify the intercultural status quo with a slight tipping of balance in the struggle over resources. And that is why their approach ultimately fails (both practically and analytically) over the slightly more naive 'multiculturalist' one. It holds for any one snapshot of history (or memory) but not for the overall pattern of change and development.