Jak lidská přirozenost ovlivňuje ekonomiku

Ekonomické teorie jsou založeny na předpokladech o lidském chování v kontextu materiálních motivací. V dnes populární teorii racionální volby se z člověka stává komputačně zpracovatelná iluze, která se skutečnému chování jednotlivcům podobá pouze z bezpečné vzdálenosti ekonomických kalkulací. Na tom není v principu nic špatného, v chemii také počítáme s ideálními plyny a ve fyzice s rychlostí světla ve vakuu. Problém ale nastává, pokud nás předchozí makroekonomické úspěchy výpočtů s idealizovanými lidmi přesvědčí, že jedna idealizace bude stačit na všechny kontexty, nebo dokonce o tom, že naše idealizace popisují skutečnost.

<!--invis-start--><!--INTEXTSTART-->

A právě to se podle dvou ekonomů, držitele Nobelovy ceny George A. Akerlofa a autora několika ekonomických bestsellerů Roberta J. Schillera stalo moderní ekonomické teorii. Ve své knize, jejíž titul bychom mohli volně přeložit jako Volání přirozenosti: Jak lidská psychologie pohání ekonomii a proč je to podstatné pro globální kapitalismus, se snaží vrátit do teorie předpoklad lidské přirozenosti.

Autoři například zdůrazňují všudypřítomnost takzvané „peněžní iluze“, kterou Keynes popsal ekonomické chování založené na předpokladu nominální neboli stálé hodnoty peněz bez ohledu na to, že se jejich hodnota mění s inflací. Akerlof a Schiller ukazují, že i dnes existuje celá řada finančních interakcí, které jsou na „peněžní iluzi“ postavené. Například pouze zlomek platových dohod vyjednaných odbory je vázána k inflaci a zrovna tak většina půjček je vyjednávána bez zohlednění budoucího měnového vývoje.

Jiný způsob, kterým lidská přirozenost ovlivňuje makroekonomické jevy, je pojem spravedlnosti. Pocit spravedlnosti mnohdy ovlivňuje racionalitu chování způsobem, s kterým se ekonomické modely obtížně vypořádávají. Zajímavá je například studie, v níž se výzkumníci tázali lidí, kolik by za horkého dne byli ochotni zaplatit za limonádu. Ukázalo se, že titíž lidé by za stejnou láhev zaplatili mnohem víc v luxusním resortu než v kiosku přes ulici. To sice samo o sobě není překvapivé, ale ukazuje to na skutečnost, že hodnota zboží není určována jen poptávkou a nabídkou, ale obsahuje také element lidského pocitu „spravedlivé ceny“. Cítíme-li tedy, že někdo z našeho nákupu nespravedlivě těží, radši si zboží odepřeme, i když je jinak pro nás cena v podstatě přijatelná. Akerlof a Schiller tvrdí, že stejný princip ovládá také výši mezd, kterou není možné popsat pouze jako výměnu zboží (práce) za platbu (mzda), ale je nutné do ní zahrnout univerzální lidskou touhu po spravedlivém zacházení.

Akerlof a Schiller se nesnaží zcela zavrhnout idealizované makroekonomické modely. Tvrdí ale spolu s Keynesem, že pro řešení současné krize je nutné hlubší pochopení fungování kapitalismu.