Hackeři života

Lukeš D. Hackeři života. Lidové Noviny. 2009.

Když jsem se před několika lety na konferenci webových vývojářů v Barceloně zeptal jednoho amerického účastníka, co dělá, pokrčil rameny a řekl: „Já jsem jen takový starý hacker.“ Měl jsem se tedy začít obávat o osud svého bankovního účtu nebo hned po potřesení rukou běžet zkontrolovat svůj počítač? Hackeři mají v technologicky špatně informovaném tisku i mezi obecnou veřejností naprosto nezaslouženou negativní reputaci. Od samého počátku byl ovšem hacker ten, kdo se snažil ze střetnutí technologie a člověka vytěžit maximum estetického i funkčního požitku. Hackerům vděčíme za to nejlepší v moderním výpočetním světě, zázračně fungující internet. Mezi hackery se řadila celá řada význačných osobností počítačového světa včetně zakladatelů firmy Apple.

Podstata hackerské dovednosti je až mystické porozumění obskurním technickým problémům a posedlost nacházet pro ně co nejelegantnější nebo nejpůsobivější řešení. Mezi tyto problémy sice patří i nabourávání se do uzavřených systémů, ale na tom samo o sobě není nic špatného. To, že někteří hackeři používají své umění ke zločinným záměrům, nijak neznamená, že by hackování samo bylo zločinné. Logické myšlení a schopnost kreativního řešení problémů lze přece použít zrovna tak k vyloupení banky jako k vynálezu létajících strojů.

Pro hackery je ale člověk stejně důležitý jako počítač. Především proto, že člověk tvoří často v řetězci fungování technologií nejslabší článek. Většina slavných průlomů do bankovních systémů se neodehrála díky jakési výpočetní magii, ale proto, že se takzvanou metodou společenského inženýrství podařilo hackerovi vymámit z nějaké nebohé kancelářské bytosti heslo. I v jinak mnohdy nepřesném filmu Hackeři je scénka, kde se Angelina Jolie hrabe popelnicemi (činnost mezi hackery nazývaná skoky do kontejnerů), aby získala přístupová hesla.

Hackerům jde především o svobodu lidského ducha. I počítače je zajímají jen jako nástroje vedoucí ke svobodné komunikaci. Na každého hackera se záluskem na vaši kreditní kartu připadá deset těch, kteří se snaží pomoci čínským disidentům vyhnout se cenzuře. Proto se hackerské aktivity neomezují přístroji s klávesnicí a modemem. Jedna větev raných hackerů se zcela soustředila na prozkoumávání záhad telefonní sítě. Na jednu stranu tak zjistili, jak volat zadarmo prostřednictvím obyčejné píšťalky, ale také, jak navazovat hluboké interkontinentální osobní vztahy založené na sdíleném požitku z rozmanitosti telefonních ústředen.

Psát o hackerech letos v srpnu je obzvlášť příhodné, protože se v tomto měsíci odehrává v Holandsku HAR (Hacking at Random), obrovský čtyřdenní hackerský festival pod širým nebem, pořádaný každé čtyři roky evropským hackerským společenstvím. Je to jen jedna z mnoha takových konferencí, kde se pravidelně scházejí lidé, které zajímá, jak funguje svět, jen proto, že bychom ho třeba někdy mohli chtít změnit. Mezi hackery by se dnes cítili jako doma mnozí vynálezci a myslitelé minulosti. Tato a mnohé další události boří i další mýtus hackera jako osamělé osobnosti bušící do své klávesnice. Za posledních pět let po celém světě vznikají takzvané hackerské prostory, kterým se například v Rakousku podařilo zcela oprávněně získat peníze z fondů pro tvořivost, kulturu a umění. Ten, kdo dal na nějakém úřadě těmto dotacím zelenou, si pravděpodobně uvědomil, že společnost obohacují lidé, kteří nás zároveň znepokojují. Hackerské prostory jsou populární v Německu, Nizozemsku i Británii. V Česku, zdá se, ještě neexistují, ale určitě nebude dlouho trvat a nějaký povstane z jednoho z kontroverzních squatů.

Hackery můžeme být všichni. Hackerským přístupem k životu se nechali inspirovat mnozí. Populární webové stránky Lifehacker. com (Životahacker) denně informují čtenáře, jak si zjednodušit život nějakou zkratkou nebo „vychytávkou“, ať už na monitorech či mimo ně. Dozvíme se v nich někdy, jak si lépe uspořádat soubory na počítači nebo jak vymáčknou poslední kapku produktivity z populárního softwaru, jindy nám zase poradí, jak uspět u konkurzu nebo jak si restartovat svůj spánkový režim.

Výtvor zakladatelky Lifehackeru, Ginny Trappani, inspiroval mnoho dalších. Najdeme stránky s „hacky“ pro akademiky, pro gurmány (palatehacking) i pro obyčejné domácí kutily. Leckdy se pak hranice mezi hackery a „obyčejnými“ koníčkáři smývají.

Etika je pro hackery stejně důležitá jako dovednost v programování nebo v pájení. Je to etika, která chce po společnosti, aby byla lepší, než je. Více svobody, více racionality, více hravosti. Leckdy toho chce víc, než je možné, nebo i víc, než je rozumné. Rozhodně ale stojí za to dávat hackerskému společenství prostor růstu a učit se od hackerů, jak žít. Jestli to neuděláme my, najde se po světě spousta dobře zorganizovaných zločinců, kteří mají hluboké kapsy.

***

Na každého hackera se záluskem na vaší kreditní kartu připadá deset těch, kteří se snaží pomoci čínským disidentům vyhnout se cenzuře