Romeo nemusí zemřít

Lukeš D. Romeo nemusí zemřít. Literární Noviny. 2006;17(6):7.
Submitted draft with original title:
Literatura jako forma vyprávění: Fanfiction a narativní komunity
Kdo jsou literární velikáni našeho věku? Z pohledu dneška se to asi jen těžko rozsoudí, ale bude-li se historie jednou ptát, možná se mezi ně budou řadit jména jako Tulipp, Katharyn Rosser, SkipIt, EasierSaid. Všichni jsou spisovatelé populární v jedné velice specifické komunitě píšící ve velice specifickém podžánru stále populárnějšího žánru. Žánr se jmenuje anglicky fanfiction (vysl. fenfikšn -termín vznikl složením slov fan fanoušek a fiction beletrie) a nemá dosud v češtině zavedený ekvivalent. Ponechám jej tedy v původním podobě. Neznamená to nic jiného než literatura napsaná fanoušky nějakého díla (většinou televizního seriálu) dnes téměř výlučně šířená prostřednictvím internetových stránek. Mnou zmínění autoři však pracují v mnohem specifičtějším zákoutí tohoto žánru, fanfiction založená na seriálu Buffy, zabíječka upírů (dále jen Buffy) a co více, soustředící se pouze na příběhy napsané z pohledu dvou postav tohoto seriálu, lesbických čarodějnic Willow a Tara. Tito autoři navazují na bohatou historii fanfiction a řadí se do mnoha z jejích rozmanitých žánrů.

Dějiny fanfiction

To, kdy a jak fanfiction začala, závisí od toho, jak si celý žánr definujeme. Fanfiction, jak je známá v dnešní podobě, má své počátky na konci šedesátých let, kdy se takto začaly šířit příběhy rozvíjející kultovní sci-fi seriál Star Trek. V roce 1967 vyšlo první číslo časopisu (fanzine) Spockanalia, které obsahovalo také beletristické příspěvky fanoušků. Další metody šíření fanfiction nebyly zcela nepodobné tomu, jak se ve stejné době u nás šířil samizdat. Nadšení čtenáři i publika chtiví autoři mimeografovali nebo i přepisovali na psacích strojích díla, která jim umožnila se alespoň na okamžik vrátit do světa, který jim učaroval a pak byl odejmut. Již toto naznačuje, že fanfiction není pouze výsledkem snadnosti internetu, ale vyplňuje mnohem hlubší potřeby čtenářů i spisovatelů. (Původní seriál byl zrušen již po několika sezónách v roce 1969 a své dnešní slávy dosáhl až s uvedením celovečerních filmů na konci sedmdesátých let a začátkem Star Trek Nová Generace v roce 1987.) Již v té době se také začaly krystalizovat první žánry, jedním z nichž byla také takzvaná slash (lomítková) fanfiction. Každému výtvoru fanfiction předchází deklarace a lomítko zde naznačuje romantické nebo sexuální spojení mezi dvěma hlavními postavami. U tohoto žánru jsou na obou stranách lomítka osoby stejného pohlaví, tedy muž/muž nebo žena/žena. Důvody pro popularitu tohoto typu fanfiction se objasní, až se blíže podíváme na jejich autory a čtenáře.
Přestože Star Treková fanfiction založila žánr, jak jej známe dnes, má alespoň dva významné předchůdce v klubech fanoušků sahajících až do 20tých let a píšících další příběhy založené na postavách Jane Austenové a světě Sherlocka Holmese. Funkční kořeny fanfiction, ale sahají do samého literárního i obecně narativního dávnověku.

Dramatické a jiné vzory fanfiction

Když jsem před dvěma lety v Lidových Novinách navrhl, že televizní seriál Buffy, zabíječka upírů se stane klasickým dílem stejně jako romány Dickense nebo Dostojevského, nazval mě na stránkách tohoto listu Vladimír Just pitomcem (sice slušně nepoužil ono slovo, ale já si ho zbytky svého umu domyslel) – na základě zhlédnutí zcela jiného díla a Váchalovými slovy varoval před světem řítícím se „do ďáblovy řiti“. Úsudky o kvalitě či hodnotě dramatických děl se zakládají na mnoha faktorech, které je třeba dát k dispozici, pokud chceme mít rozumnou debatu. Ale ať již jsou tyto naše subjektivní soudy jakékoli, je nám k dispozici jedno poměrně objektivní měřítko, a tím je vliv, kterou dané dílo má na recipienty (čtenáře nebo diváky), a způsob, jakým toto dílo integrují do svého pojmového života, tj. učiní jej relevantním. A jednou mírou tohoto vlivu může být právě fanfiction. Například vysmívaná Buffy má na repositáři www.fanfiction.net přes třicet tisíc příspěvků od povídek po romány. Buffy však není jedinou předlohou, téměř všechny televizní seriály s jistou dávkou popularity si vysloužily alespoň několik příspěvků. Mezi nejpopulárnější patří již zmíněný Star Trek, ale také Xena, Bablon 5, nebo Akta X. Ani žánr sci-fi/fantasy není nutně jediným, který inspiruje spisovatele fanfiction. Seriály ER, Gilmore Girls nebo Přátelé mají všechny své věrné autory i čtenáře. Předlohy se navíc zdaleka neomezují na televizní seriály. Filmy, jako jsou Hvězdné války, X-Men, Mouline Rouge nebo i Casablanca, jsou oblíbenými předlohami, ale nikoho nepřekvapí, že ještě oblíbenější jsou předlohy knižní. Pomineme-li historické předchůdce fanfiction sahající hluboko do dějin literatury, jsou dnes pro autory fanfiction nosná například díla Isaaca Asimova, J. R. Tolkiena nebo Douglase Adamse, který se prý některými výtvory fanoušků nechal i inspirovat. Jednoznačně nejaktivnější je pak komunita fanfiction inspirovaná Harry Potterem (jen na fanfiction.net má téměř čtvrt miliónu příspěvků). Pevněji definované a často neprávem zlehčované žánry (detektivky, sci-fi, fantasy) jsou zcela jednoznačně v popředí zájmu autorů fanfiction, ale i zde je škála předloh mnohem širší a jako zdroje inspirace slouží Shakespeare, Dumas, Hugo, Lewis Carrol nebo dokonce Homér či Bible. Mezi další zdroje předloh patří komiksy, kreslené seriály a počítačové hry. Japonské Anime je populární jak v Japonsku tak v anglicky mluvícím světě.
Obrovský zájem o fanfiction mezi čtenáři i autory ukazuje něco o našich hlubších narativních potřebách a o pevném zakotvení veškeré lidské narativní tvořivosti v samotných základech naší psýché i našich společenství. Nejpopulárnější jsou předlohy, které vytváří bohaté narativní světy s mnohovrstevnými paralelami se světem naším. Fanfiction, jak si ukážeme níže, není, stejně jako i ta ‚nejpokleslejší‘ literatura, jen soukromým útěkem ze skutečného světa, ale osobním i veřejným způsobem toho, jak se s tímto světem vypořádáme a jak jej pojmově uchopíme. Společenství kolem fanfiction toto jednoznačně reflektují, když hovoří o universech, zkráceně verse. Tyto komunity se také vyznačují velice vyspělým exegetickým aparátem, každá z nich má jednoznačný uznávaný kánon (canon), který se odvozuje od předlohy, ale také takzvaný fanon, tj. všeobecně uznávané dějové nebo pojmové alternativy k ději vzoru. Rozborem fanonu se mohou vyjevit velice zajímavá fakta o povaze literatury i ostatních narativních forem.

Žánry, formy a styly fanfiction

Během více než čtvrt století fanfiction v dnešní podobě se ze zdánlivě amorfního pole vytvořila celá řada žánrů a forem (ponechme prosím stranou terminologické otázky). Kromě již zmiňované lomítkové fanfiction (a poměrně okrajové pornografie), nacházíme také takzvané uberfic (psáno anglicky bez umlautu), která umísťuje vybrané postavy předlohy do zcela nového kontextu (a často se jedná o téměř původní dílo), AU (alternative universe), měnící kanonický děj uvedením nové zápletky nebo nové postavy, crossover fanfiction, která spojuje děje dvou různých předloh nebo alespoň uvádí postavy z jedné předlohy do situací předlohy druhé. Vzhledem k samotnému ději předlohy se jednotlivá díla staví různě. Některé se dívají do budoucnosti, často i mnoho let, jiné do minulosti a opět jiné vyplňují mezery v ději, kdy si autor snaží představit, co se mohlo stát mezi jednotlivými scénami. Velice zajímavý je žánr pokračování předlohy, kdy se jeden autor nebo skupina autorů rozhodně pokračovat v již ukončeném díle. Velice specifický je takzvaný songfic, který spočívá v textové variaci na text populární písně. Tento text může navodit odpovídající náladu nebo i se vynořit v dialogu či ději daného díla. Populární písně (často od méně známých interpretů) také často slouží jako způsob uvození nálady postavy. Tím se dostáváme k otázkám stylistickým a formálním. Tyto žánry se objevují napříč celou škálou tématických skupin, které se na internetu seskupují do komunit. Žánry i komunitami se prolínají různé formy a styly. Vyprávění je předloženo ve všech možných osobách – první, třetí i experimentální druhé. Autoři využívají jak plynulého textu, tak dramatického dialogu se scénickými poznámkami. Najdeme tu všechny možné poměry přímé řeči s rozsáhlými popisy situací, mentálních stavů i obšírných vnitřních monologů. Najdeme zde i díla různé délky: od takzvaných vignette přes povídky nebo soubory povídek až po novely či obsáhlé romány (nejdelší mě známé dílo má rozsah Vojny a míru). Poměrně méně častá je poezie a téměř bez výjimky se jedná o díla podprůměrná a triviální. Tvořivost autorů se však neomezuje jen na médium psaného slova. Grafické práce, často ale ne jen, softwarové modifikace fotografií se objevují mezi výtvory literárními, některé z nich jako ilustrace oblíbených děl. Dalším typem je video nebo audiokoláž používající dostupný materiál předlohy. Extrémním případem je vytvoření celého video seriálu, což učinili fanoušci Star Treku na stránkách hiddenfrontier.com, které obsahují hraný seriál běžící již šest let. Nesmíme také opomenout sesterský, i když historicky zcela nezávislý, žánr fanfiction, takzvanou filkovou hudbu (variace na folk). Autoři a interpreti filku většinou píší texty odvozené od děje oblíbené sci-fi (ale i jiné) předlohy na melodie známých (nebo i méně známých) písní.

Jazyk fanfiction

O jazyku fanfiction lze mluvit ve dvou smyslech: jazyk samotných děl a jazyk společenství v němž se tato díla objevují. Jazyk děl dnešní fanfiction (bohužel nemám k dispozici žádná původní samizdatová vydání) je bohatý a prolíná se v něm archaické i moderní aspekty. Stylisticky jednotlivá díla sahají od neumělých pokusů na úrovni středoškolské slohové práce až po vytříbená a technicky vyspělá díla, za která by se nemusel stydět leckterý velikán světové beletrie. Specifická je ale grafická stránka textu. Vzhledem k tomu, že autor má přímou grafickou vládu nad svým textem, je velmi časté použití různých typů písma, především kurzívy i dalších grafických prvků takzvaného ASCII art, jehož nejzákladnější formou jsou smilies (úsměvy :-), které se ale víceméně omezují na autorské poznámky. Grafické odlišení textu se často používá pro indikaci vnitřního monologu, nebo pohledu do minulosti. Použití grafických prvků je obvykle avizováno autorem na začátku textu. Absence redakční práce a jistá stylistická nevyspělost některých autorů často činí tento prvek nezbytným. Dalším zajímavým formálním prvkem je obligátní úvodní deklarace (zvaná disclaimer – dementi), v níž autor klasifikuje své dílo, poděkuje přispěvatelům a veřejně se zřekne práv na postavy vlastněné či vymyšlené někým jiným. Samozřejmě, že naprostá většina fanfiction na internetu je psána anglicky (nezřídka i nerodilými mluvčími), ale existují i vyspělé tradice fanfiction v Japonštině, Ruštině a pravděpodobně i dalších jazycích. Česká fanfiction je zatím poměrně zanedbatelné a obsahuje jak překlady tak původní díla.
Z hlediska sociologie literatury, je mnohem zajímavější jazyk společenství spisovatelů a čtenářů fanfiction. Každá konkrétní komunita (viz níže) má svůj vlastní jazyk, ale fanfiction jako celek má také svá specifika, která odráží svět, v němž se její tvorba odehrává. Některé části toho jazyka odrážejí kontext, v němž se fanfiction nachází, jako například termín betareader (nebo zkráceně jen beta), který označuje dobrovolného redaktora, který nebo která pročte práci, než je zveřejněna (odvozeno od takzvaných beta – tj. testovacích – verzí počítačových programů). Jiné naopak reflektují zájmy celého společenství, například slova ship (zkrácenina slova relationship – vztah) a shipper (člověk, který zastává hodnotu nějakého nekanonického vztahu). V některých případech nacházíme i novou morfologii, jako u nového plurálu slova fan (fanoušek), kdy se místo fans používá fen (analogicky k man/men). Dynamika jazyka těchto komunity je pozoruhodná, a vyžaduje si existenci celé řady glosářů a slovníků.

Fanfiction a narativní komunity

Jedním z nejzajímavějších aspektů fanfiction je pnutí mezi osobním výrazem (privátní katarzí) a společenským vyjádření komunitních významů. Nadšení čtenáři literatury (či posluchači vyprávění) si jistě vytvářeli vlastní příběhy (ať v hlavě nebo na papíře) již od samého začátku. Skutečný rozvoj fanfiction (pravděpodobně stejně jako u literatury obecně) však mohl nastat až v okamžiku, kdy získala také dimenzi společenskou. Na exkurz do dějin literatury i vyprávění všeobecně zde není místo, ale stojí za to jej vést v patrnosti.
Prvotní narativní společenství fanfiction se od asi třicátých let dvacátého století uspořádávala kolem fanzínů (byť jejich předchůdce najdeme již dříve), které publikovaly stejnou měrou původní tvorbu i tvorbu odvozenou od předloh. Již od samých počátků internetu (sahajících až do sedmdesátých let) se ale narativní komunity začaly ustavovat online, a s příchodem webu v první polovině devadesátých let (ano méně než před patnácti lety) se rozvinuly v plné slávě.
Tato společenství jsou mnohem víc než jen místy, kde mohou autoři své výtvory (zdarma) prezentovat a čtenáři (zdarma) ‚konzumovat‘. Zdaleka nejdůležitější je jejich funkce jako komunikačních kanálů, které umožňují spoluúčast všech členů společenství na vytváření celkového narativního významu. Autoři zde nacházejí čtenáře, kritiky, souputníky i inspirátory pro svá díla a čtenáři se mohou podílet na vytváření kánonu i fanonu. Dohromady veškeré symbolické i logistické činnosti odehrávající se v rámci těchto společenství vytváří pojmový rámec, díky němuž jsou jeho členové schopni chápat daný narativní svět i to, jak se vztahuje ke světu „skutečnému.“
Většina děl fanfiction je publikována po částech (a velká část ne-li většina zůstává nedokončena). To umožňuje velice složitou interakci mezi čtenářem a autorem. Někde, jako například na fanfiction.net se toto odehrává formou recenzí, jinde, jako například na kittenboard.com, formou neustálého dialogu. Reakce čtenářů ukazují jak široká je škála osobních motivací a způsobů integrace těchto vyprávění. Na jedné straně tu stojí krátké výkřiky na úrovni školního výletu na pohádkové představení (typu ‚pozor za tebou‘ nebo ‚tak kdy už se konečně dají dohromady?‘), zatímco na druhé jsou vyspělé analýzy hodné profesionálních literárních kritiků, vědomé si symbolické, textové i společenské dimenze každého textu. Každé společenství si tuto komunikaci reguluje nějak jinak, ale ve všech se postupně vynořují jednotlivci, nebo skupiny, které udávají tón, nebo jejichž hlasu je nasloucháno více. Formální i samoorganizační mechanismy, jakými tyto komunity dosahují hierarchizace by byly plodným polem pro antropologický výzkum.
Dalším způsobem, jakým narativní komunity přispívají k tvorbě, jsou výzvy (challenges), které se periodicky objevují v diskusních skupinách. Tato výzva specifikuje téma, postavy, zápletku nebo jen předměty, které musí být nějakým způsobem přítomny ve vyprávění. Tyto výzvy často stojí u zrodu obsáhlejších děl nebo tématických souborů.
Narativní společenství mohou být velice obecná, takzvané fandom (např. všichni fanoušci Harryho Pottera) i velice specifická, například návštěvníci jedné webové stránky, s vlastními pravidly. Z takové komunity, www.kittenboard.com, pochází také autoři, které jsem citoval na začátku. Tato komunita kromě postav, předlohy, apod. specifikuje také další „omezení“ na tvorbu, jedním z nichž je, že všechny příběhy musí končit (šťastným) partnerstvím Willow a Tary, a že kanonický děj, v němž dojde ke smrti Tary, není přijat jako konečný výsledek. V rámci těchto žánrových omezení (stejně jako u středověké rytířské literatury nebo řeckého dramatu) však nacházíme pozoruhodnou zápletkovou, stylistickou i obecně narativní rozmanitost. Všeobecně tak omezení ustavená narativními komunitami kreativitu spíše podporují, než limitují. Mnoho autorů je navíc členy více než jen jednoho společenství.
Zajímavým specifickým typem narativních komunit jsou společenství autorů. Ta často organicky vyrůstají z širších komunit a nabývají podob od příležitostné spolupráce, až po obsáhlé kolaborativní projekty. Jedním z nejrozšířenějších typů těchto projektů, jsou takzvané virtuální seriály, z nichž některé běží již pátým rokem (www.pvtonline.com). Tyto seriály se prezentují formou pravidelných příběhů nebo scénářů, které nějakým způsobem navazují na již ukončený seriál nebo se odštěpují od již běžícího seriálu. Některé projekty velmi úzce navazují na seriálovou formu, vycházejí (vysílají se) každý týden nebo měsíc, všechny postavy jsou spojeny s nějakými konkrétními herci, a jejich koherence je zajištěna režií. Příkladem může být Seriál Watchers (pokračování Buffy na thewatcherscouncil.net), které již po třetí sezónu stejně jako jeho předloha přináší dvacet dva příběhů, které jsou ilustrovány fotografiemi obsazených herců a zvukovými nahrávkami. Seriál Watchers si kolem sebe vytvořil komunitu podobnou skutečnému seriálu, má vlastní fanoušky, kteří samozřejmě píší fanfiction, a dokonce dal vzniknout odvozenému seriálu (tzv. spinoff).

Autoři a čtenáři fanfiction

Kdo jsou tedy ti autoři a čtenáři fanfiction? Jsou to především lidé, kteří nalezli souznění s původním dílem, a chtějí tyto rezonance dále prozkoumávat. Čtení ani psaní fanfiction rozhodně není práce osamělá nebo podivínská. Podle některých průzkumů na začátku tohoto žánru, tvořily ženy 80% autorů fanfiction ve fandomu Star Trek (a to včetně lomítkové literatury), přestože z diváků seriálu jako takového bylo žen jen kolen 20%. Tento poměr je dnes jen těžko zjistitelný, vzhledem k anonymitě mnohých autorů (a genderové neutralitě angličtiny), ale pravděpodobně budou ženy stále v převaze, byť mírnější. Důvod pro tento rozdíl není nějaký vrozený rozdíl mezi ženami a muži, ale to, že seriály jako Star Trek nedaly ženám dostatek prostoru pro integraci příběhů do svého života. Stejně tak mnohé menšiny jako je lesbická a jiné komunity, nenacházejí v seriálech na konzervativních stanicích dostatek zastoupení, a chtějí spojit svůj svět se světem převládajících narativních celků. To ale neznamená, že je fanfiction převážně společensky aktivistická. Naopak, v rámci liberálního a integrujícího postoje, je spíše konzervativní. Její funkcí je spojovat a nikoliv rozdělovat.

Fanfiction,‚kamenná‘ literatura a literární vědy

Nakonec je nutné si položit otázku (nebo si odpovědět na otázku položenou jinými), do jaké míry je fanfiction literaturou a měla by být jako taková předmětem studia literárními vědami. Pochybovat o přináležitosti fanfiction do světa literatury můžeme pouze, pokud si omezíme pojem literatury tradičním knihtiskem nebo dokonce přijatelností do jakéhosi iluzorního kánonu. Kromě zřejmých a na první pohled patrných rozdílů, má fanfiction k tištěné literatuře velice blízko. Například, stejně jako v tištěné literatuře (a v dílech lidské kreativity obecně) je převážná většina tvorby průměrných nebo podprůměrných kvalit. Zastává ale stejnou funkci jako tradiční literatura (která je v dnešní podobě ostatně fenoménem poměrně novým) a pro svou dynamičnost a existenci na rozhraní světů by měla být pro literární vědy výsostně zajímavá. Můžeme namítnout, že v ní není dostatek zápletkové originality, ale tím zároveň podceňujeme fanfiction i přeceňujeme literaturu tištěnou. Ostatně touha pokračovat v příbězích byla s literaturou spojena už od samého začátku. Vezměme si například snahy o pokračování Švejka nebo nedávno vydané pokračování anglického Wind in the Willows (Vítr ve vrbinách, do češtiny nevhodně překládaný jako Žabákova dobrodružství). Jak jinak se také máme dívat na Stoppardovo ‚Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví‘, na Saturnina, či Plevova Robinsona. Žánrová i dějová svázanost také literaturu doprovázejí od samého počátku (viz výše) a není ani zdaleka jisté, že rozostření podobných hranic za posledních sto padesát let, je přirozeným vývojem a ne jen znakem přechodu od jednoho narativního paradigmatu na další. Literární věda může snadno nad fanfiction ohrnout nos, ale chce-li objasnit vztah mezi literaturou, vyprávěním a společenskou tvorbou významu, měla by se na tuto oblast lidské tvořivosti velice bedlivě podívat.
 
Dominik Lukeš, čtenář fanfiction