Pravdivé lži: Terminátor americké pravice o populaci a imigraci

 

Extended version as appeared in Britské Listy on 4 April 2005:
 
Patrick Joseph Buchanan: Smrt Západu - Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožuje naši zemi... a civilizaci, ISBN 80-204-1103-8, Mladá fronta, Praha 2004, 400 str., 329,00 Kč, orig: The Death of the West - How Dying Populations and Immigrant Invasions ... and Civilization, Thomas Dunn / St. Martin's Press, New York, 2002, 308 pgs.
Neskolí-li mě jedna z na mě číhajících civilizačních chorob, bude mi v roce 2050 chybět do osmdesátky jen jeden rok. Nebudu se ale cítit sám, neb stejně starý bude každý desátý obyvatel Evropy a přes 65 bude třetině lidí. Pokud se ale vyplní předpovědi neúspěšného prezidentského kandidáta a ultrakonzervativního politického komentátora Pata Buchanana, nebude se svět můj a armády spoluosmdesátníků příliš podobat tomu, co vidíme při pohledu kolem sebe dnes. Evropská populace bude o třetinu nižší a na můj důchod budou daně platit snědí a černí muslimští přistěhovalci, kteří pravděpodobně budou mít většinu i v parlamentu, který ostatně bude zcela poplatný vládě OSN.
Texas a Kalifornie budou součástí Mexika a morální řád našich otců bude roztrhán na cáry pochybnými ideologiemi z východu. To vše ale mé ztrhané oči uvidí jen v případě, že se eutanázie náhodou nevymkne z ruky a hordy přistěhovalců neprosadí povinné ubíjení neproduktivních starců. Křesťanství bude mrtvo a bůh s ním.
Takhle nějak vidí budoucnost americký paleokonzervativec, publicista, křesťan a katolík Pat Buchanan. Na záložce knihy nás, české čtenáře, nakladatel nabádá, abychom se zbavili „všech svých předsudků“, ale toto poučení si rozhodně nevzal k srdci sám autor.
Na více než tři sta padesáti stranách si vypořádává účty snad se všemi „nepřáteli“ konzervativního hnutí, jehož je jedním z předních členů už od volební kampaně kontroverzního Barryho Goldwatera v roce 1964. Od té doby mu patřily uši konzervativních prezidentů v čele s Richardem Nixonem a od roku 1992 se třikrát o úřad prezidenta sám pokoušel.
Nejdříve jako kandidát Republikánů, jimž k všeobecnému šoku, dvakrát vyhrál primárky v New Hampshire, byť ne celkovou nominaci, a nakonec se v roce 2000 vrátil jako kandidát Reformní strany založené Rossem Perrotem (a obdržel téměř půl milionu hlasů, tj. asi pětinu toho, co Ralph Nader). Od roku 2002 je tento konzervativní publicista, jemuž se občas přezdívá Pat Vidle (Pitchfork Pat), jedním z redaktorů časopisu Americký konzervativec (www.amconmag.com).
Se svými varováními o demografických změnách v oblasti, jíž dnes přezdíváme západní svět, ale nepřináší nic nového. Většina amerických recenzentů se soustředila právě na tento aspekt Buchananovy knihy, poukázala na drobné nedostatky, ale v podstatě shledala, že si (až na drobná zkreslení) žádná demografická data nevymyslel a zbytek knihy víceméně ignorovala.
V Americe, kde Pata všichni dobře znají, to jde, ale na tomto kontinentu, jemuž Buchanan předvídá civilizační zkázu, bychom se měli věnovat právě tomu, co autor skryl mezi čísly. Demografické analýzy proto ponecháme pravidelnému zpravodajství deníků a českému vysílání BBC a podíváme se na to, o čem tato kniha skutečně je. Nebo ještě případněji čím tato kniha skutečně je.
Jedná se totiž o další salvu v takzvaných kulturních válkách, které v USA během posledních asi deseti let přerostly z drobných názorových šarvátek v hotové pojmové (a občas i tělesné) krveprolití. Jsou to války mezi konzervativci, kteří obvykle volí republikány, a liberály, s jejichž hlasy může počítat strana demokratická.
Buchanan patří mezi nejradikálnějsí konzervativce společenské, kteří chtějí zachovat Ameriku leckdy až puritánsky křesťanskou, jsou hystericky proti potratům a homosexualitě, a věří, že Spojené státy mají Bohem dané poslání. Těmto záměrům jsou ochotni podřídit všechno.
Liší se tak od konzervativců ekonomických, kteří sice proti křesťanským zásadám, ani speciálnímu poslání Ameriky ve světě nic nemají, ale primární jsou pro ně zásady konzervativního vedení ekonomiky, kvůli kterým jsou ochotni ze svého společenského konzervatismu poněkud slevit.
V současné vládě USA převládají kozervativci druhého typu, i když jsou mezi nimi i ti společenští jako např. demokraty nenáviděný ministr spravedlnosti John Ashcroft. Bush sám je stejnou měrou konzervativcem společenským i ekonomickým.
Buchananovu knihu mohu doporučit všem, kdo mají zájem si přečíst velice ucelený manifest kulturního konzervatismu. Kniha obsahuje analýzy, výpady i výzvy do boje a rady, jak s protivníky zatočit. Kdyby začínala slovy „Amerikou chodí strašidlo…,“ vůbec by mě to nepřekvapilo. Je to ale také dílo vysoce tendenční a nelze ho považovat za nestranou společenskou analýzu.
Tvrzení Michala Janaty v předmluvě, že „Buchanan pracuje důsledně exaktními metodami,“ můžeme brát vážně, asi jen do strany 29, kde se dozvídáme, že v Evropě dnes je „větší počet rakví než kolíbek“. Celá kniha je prosetá velice neexaktními byť přesně mířenými výpady proti Buchananovým oponentům. Podívejme se tedy na několik těchto strašáků.
Ze všeho nejvíc se Buchanan bojí změny. A té nebude možné zabránit, pokud bude pokračovat nekontrolovaná imigrace, o níž poměrně neexaktně tvrdí, že „hrozí zničit národ, v němž jsme vyrůstali.“ To jsou myslím pro knihu klíčová slova.
Buchanan se opakovaně vrací k tématu ztraceného ráje. Tímto rájem je obraz Ameriky padesátých let, který samozřejmě popisoval realitu jen zlomku populace (konkrétně bílých mužů vyšších středních tříd). Vyhnání z ráje si Amerika vysloužila tím, že spořádala celou bednu jablek s importními nálepkami jako feminismus, práva menšin, pozitivní diskriminace, potraty, práva homosexuálů, relativizace dějin, či oddělení církve od státu (a místy i teorie evoluce).
Všechny tyto svody jim nabídl had jménem sekulární humanismus, který do Ameriky zavlekli čtyři jezdci neomarxistické apokalypsy Lukács, Gramsci, Adorno a Marcus. Výsledná sekularizace je podle něj zhoubná: „Odkřešťanštění Ameriky je velká hra, vrh kostkami, a v sázku dáváme naši civilizaci.“
Všiměme si ale, že zde staví rovnítko mezi civilizaci a Ameriku (tj. Ameriku bílých středních tříd padesátých let), nad Evropou už dávno zlomil kříž.
Vzhledem k tomu, že takto Buchanan velice přehledně vykreslil konzervativní program, stálo by možná za to vzít si jeho teze jednu po druhé a předložit jejich liberální alternativu (ne odmítnutí, protože zde většinou nejde o fakta, ale, jak říká Buchanan, o „střet věroučných přesvědčení“).
K tomu zde samozřejmě není dost prostoru, pokusím se ale stručně popsat Buchananovu analytickou metodu, která často do pravdivých informací zakrývá zakrývá pouhé názory nebo doměny, a z faktů tak činí polopravdy neboli pravdivé lži.
Buchanan se v podstatě omezuje na jednu myšlenkovou operaci, kterou je juxtapozice, tj. postavení dvou jevů vedle sebe. Je možné, že mezi těmito jevy je nějaká vazba, ale to už se mu dokázat nedaří již jen proto, že pracuje jen s velmi omezeným souborem dat a vyjadřuje se velmi zkratkovitě. Někdy tuto metodu využívá k vyvolání strachu, jindy k dezinformaci.
Několikrát například poukazuje na to, že populace klesá ve všech evropských zemích s výjimkou „muslimské Albánie.“ Zákeřně a nesprávně se tak snaží podpořit své tvrzení, že jedině muslimové se dnes množí dostatečně a brzy nás proto převálcují. Hovořit totiž o Albánii, z jejíchž přibližně 4 milionů obyvatel je sekulárních muslimů asi 70%, jako o muslimské, je asi stejně vhodné jako mluvit o katolickém Česku.
Přesto jí tento přídomek zcela zbytečně dává ve všech třech zmínkách o této zemi. Neví navíc, že Albánie má spíše problémy s odlivem populace a jako příklad rostoucího národa se naprosto nehodí.
Podobného a tentokrát zcela lživého postupu využil, když si vzal na paškál ACLU (Americký svaz pro ochranu občanských svobod), o němž mimochodem jiný konzervatní křesťan Jerry Falwell poznamenal, že jeho činnost je jedním z důvodů, proč bůh Ameriku potrestal útoky z 11. září.
Jako ukázku mravní nezřízenosti celého hnutí uvádí, že „ACLU dnes hájí právo homosexuálů vést skautské oddíly i právo Severoamerického spolku pro lásku mezi chlapcem a mužem (NAMBLA) vydávat příručky o tom, jak sbalit děti a přitom se vyhnout zatčení.“
Toto je o to horší, že tento spolek žalují rodiče, jejichž desetiletého syna znásilnil a zabil jeho člen. Buchanan ale samozřejmě moc dobře ví, že nic takového ACLU nedělá. ACLU hájí právo NAMBLA lobovat za změnu zákona, které rodiče zavražděného zpochybňují. Celý spor je navíc o tom, jestli má NAMBLA zaplatit rodičům několikamilionové odškodné. Pachatelé zločinu byli zadrženi a odpykávají si dlouhé tresty (jeden z nich doživotí). Buchanan také jistě dobře ví, že ACLU hájí i svobodu projevu ultrakonzervativních skupin, např. protestovat před budovou senátu.
Toto jsou jen dva příklady Buchanova přístupu k exaktním faktům. Z mnoha výroků je ale jasné, že mu o fakta vůbec nejde. Hovoří o svém zhnusení nad tím, jak již Amerika nectí své hrdiny od Kolumba až po Lincolna. Hrozí se nad tím, jak „Taliban modernity“ vytlačuje „staré americké hrdiny“ z „panteonu“ a vyzývá k boji o jejich znovuustavení. Stěžuje si jak školy neplní svou funkci informovat, protože předkládají pohled na dějiny zakalený liberalismem, ale jako nápravu nežádá „pravdu“ ale vlastní úhel pohledu, který chce dětem naordinovat v podstatě jako propagandu: „Pokud děti čtou životopisy, dějiny, příběhy a básně, poslouchají písně a dívají se na obrazy, jež jim vyprávějí o slavné minulosti národa, vlastenectví se uchytí.“ To je jistě pravda, ale k exaktním metodám to má dost daleko.
Musím znovu zopakovat, že jako materiál ke studiu amerického křesťanského konzervatismu je tato kniha ideální. Seriózní zájemce o vyváženou společenskou analýzu bez nenávistného pokřikování ale musím odkázat například na bohužel nepřeložené práce historika Alana Brinkleyho nebo lingvisty George Lakoffa. O možných dopadech demografických změn nás budou lépe informovat profesionálové v tomto oboru.
Bohužel, pokud vím, neexistuje dnes u nás v překladu podobně podrobný a výmluvný manifest amerického liberalismu, což je překvapivé, protože se často jedná o spíše humorně pojaté knihy. Hloupí bílí muži Michaela Moora by asi byli nejlepším úvodem. Rozhodně ale nelze opomenout rok starou knihu, kterou napsal o konzervativním hnutí komik Al Franken, s výmluvným titulem Lži a prolhaní lháři, kteří je pronášejí.
 
V podstatně zkrácené verzi vyšlo před časem v Lidových novinách