Obamovy sny a naděje

Lukeš D. Obamovy sny a naděje. Lidové Noviny. 2008;15.

Barack Hussein Obama je vynikající řečník. V roce 2004 byl jeho projev jediným světlým okamžikem jinak nesoustředného a nudného demokratického nominačního kongresu, na jehož konci stála porážka Johna Kerryho. Obamova věta „není nic takového jako liberální nebo konzervativní Amerika, jsou jen Spojené státy americké“, která navíc mnohé ztrácí v překladu, je zcela obyčejné klišé, ale v kontextu celého projevu a za podpory kadence jeho hlasu dokázalo přesvědčit posluchače, že na konci současných rozporů zbývá naděje na společné ideály. (Bohužel většina posluchačů to pochopila tak, že právě jejich ideály jsou ty, které by měly být všem společné.)

A byla to vidina této budoucí naděje, která Obamu poslala v roce 2004, kdy demokraté volby na celé čáře prohráli, jako teprve pátého černého Američana do Senátu. A byla to stejná vidina naděje, která z něj učinila prvního vážného černého kandidáta na úřad prezidenta Spojených států.

Co ale stojí za touto nadějí? Je možné Obamovi věřit a jak bude vypadat situace, až prvotní nadšení vyprchá? Odpovědi je možno hledat v Obamových knihách. První, kterou vydal již v roce 1995, se jmenuje Sny od mého otce (Dreams from My Father) a je o hledání identity Američana narozeného na Havaji, jehož otec byl Keňan, matka z Kansasu, a který prožil několik raných let v Jakartě s matkou a indonéským otčímem, aby se nakonec stal úspěšným právníkem vzdělaným na Harvardu, kde byl prvním černým prezidentem prestižní publikace Harvard Law Review. Za audio verzi této knihy dostal v roce 2006 od hudebního průmyslu cenu Grammy.

Druhou a pro dnešek mnohem relevantnější knihu Odvaha doufat s podtitulem Úvahy o znovunalezení amerického snu napsal po svém zvolení do Senátu, ale ještě dlouho před tím, než mohl začít vážně pomýšlet na úřad prezidenta. Kniha dosahuje stejné literární kvality, jako jeho projevy dosahují kvalit rétorických. Ukazuje také, že Obamovy ideály mají solidní intelektuální i emocionální základy. Jestliže byla jeho první kniha osobními memoáry, lze Odvahu doufat zařadit mezi memoáry politické. Prolínají se v nich zamyšlení nad dilematy státních záležitostí s vinětami z osobního života autora a ze schůzek s voliči i ostatními politiky (včetně význačného nestora současného Senátu, který se v padesátých letech zasazoval o prodloužení segregace na americkém Jihu). Obama lépe než kdo jiný dokáže vystihnout osobní stránku politiky, od nutnosti doprošovat se příspěvků na volební kampaň až po problémy rodinného života.

Kniha, které se prodalo téměř milion kusů a která na seznamu bestsellerů The New York Times porazila i Johna Grishama, ale není o slepé naději, která nám dovolí zapomenout na problémy dneška (parafráze Obamových slov). Je o naději pragmatické. Obama si je vědom kompromisů i neřešitelných dilemat, která na politika čekají, když se musí říci ano či ne složitému zákonu. Ví, že občas je nutné vést rozhovory s lidmi, jejichž ideály se nám příčí. A co víc, dokáže nás přesvědčit, že je schopen se po důkladném zamyšlení rozhodnout. Co bychom si ještě mohli od kandidáta na nejdůležitější úřad současného světa přát?

The Audacity of Hope, Barack Obama, Three Rivers Press, 2007.