Černá historie Británie

Lukeš D. Černá historie Británie. Lidové Noviny. 2008;21.

Každý říjen se v Británii už přes dvacet let slaví měsíc černých dějin. Ve Spojených státech se stejná událost odehrává v únoru, a to už od roku 1926. V našem kontextu se mohou dějiny založené na barvě pleti zdát nevhodné. Rozmanitější základy kolektivní identity nejsou důležité jen pro hledání akademické pravdy, ale také pro formování vize současnosti a budoucnosti.

Oxfordská příručka k černým britským dějinám je příspěvkem ke zpestření našeho historického porozumění ostrovu, v jehož rozhodujících okamžicích zdánlivě převládala bělost. Výsledek spolupráce celé řady odborníků přináší v encyklopedickém formátu informace, které jsou běžně dostupné jen v poznámkách pod čarou tradičního dějepisu. Účelem příručky však není být soupiskou příkoří spáchaných bílou většinou na různých minoritách, ale naopak ukázat, že představitelé menšin hráli plnohodnotnou úlohu v běhu dějin.

Odsuzování menšin do role pasivních obětí by nemělo celistvé historiografii postačovat. Z oxfordské příručky se tak dozvíme, že lidé s černou pletí se v Británii objevili poprvé již za dob římské okupace a slavný Hadriánův val hlídala zvláštní africká jednotka. Překvapí nás Francis Williams, černý právník, který se začátkem 18. století proslavil psaním latinské poezie, ale také na Jamajce, kde založil školu, vlastnil otroky. O několik desetiletí později pak dominoval intelektuální Anglii bývalý otrok Olaudah Equiano, jehož Roztodivné vyprávění se stalo mezinárodním bestselerem, který mu přinesl nejen slávu a bohatství, ale také ho podle některých řadí do světové literatury mezi Defoea a Melvilla. Equiano navrhoval jako důvod pro zrušení otroctví ekonomický rozvoj Afriky a jeho současník Ottobah Cugoano ve svých esejích o rovnosti vysvětloval rozdíly v barvě kůže na základě evolučních principů už v roce 1787.

Z knihy se také dozvíme, že protagonista písně Beatles Being for the Benefit of Mr. Kite byl první černý vlastník cirkusu v Británii v polovině 19. století. Zrovna tak nacházíme jamajskou protihráčku hrdinky Krymské války Florence Nightingale v postavě dnes zapomenuté zdravotnice Mary Jane Seacole, jejíž pohřeb byl ale v roce 1881 v Anglii národní událostí. Dozvíme se o úloze karibských regimentů v obou světových válkách, černém dělnickém hnutí i o panafrikanismu. Ale hlavně si tak můžeme vybarvit dějiny, které jsme dosud znali jen v bílých obrysech.

Příručka je vybavena bohatým uživatelským aparátem s několika indexy, časovou osou a pro předplatitele je k dispozici i online verze. Jediným nedostatkem je snad nevyvážený stylistický přístup k jednotlivým heslům, která sahají od suchých faktů k téměř polemickým esejům. Někteří autoři nebyli schopni potlačit potřebu hodnotit morální vhodnost jednání i tam, kde by prostý popis skutečnosti poskytl obraz dostatečně bohatý.

Přestože se černé dějiny střední Evropě zdánlivě vyhnuly, stojí za to věnovat této knize pozornost i u nás. Bylo by zajímavé zjistit, jak by vypadal obraz našich dějin, kdyby věnoval pozornost opomínaným skupinám. A nesmíme zapomínat ani na to, že dějiny našeho regionu ignorují západní učebnice dějepisu stejně tak jako dějiny vlastních minorit.

The Oxford Companion to Black British History David Dabydeen, J. Gilmore, Cecily Jones OUP, Oxford 2008. 592 strany.