Budeš sekat romštinu

Lukeš D. Budeš sekat romštinu. Lidové Noviny. 2008;21(292):Orientace.

 

Kdyby si Český národ hledal důvod pro sebezpytování, tak by konzistentní segregace romských dětí do zvláštních škol převážně na základě nedostatečných jazykových schopností měla být na samém vrcholu společenského studu. Jazyk si spojujeme se samou podstatou naší lidskosti, a i odborníci si často pletou jazykové dovednosti s inteligencí, přestože jsou to rysy na sobě v podstatě nezávislé. A protože pro romské děti je často školská češtinou v jistém smyslu téměř cizím jazykem, není překvapivé, že mají problémy s osnovami průměrné školy. A to tak silné, že se i školeným psychologům může zdát, že patří do školy pro děti se skutečnými mentálními nedostatky. Toto je problém všeobecně známý, ale přesto není snadné pro něj najít řešení, jímž prosté zrušení nebo přejmenování zvláštních škol rozhodně není. Ministerstvo školství se snaží problém řešit dobře míněným Programem na podporu integrace romské komunity, ale jeho neúspěch je téměř zaručen směšnými patnácti milióny v ročních dotacích na hrstku dílčích místních iniciativ. Ještě závažnější je ale interpretace pojmu 'integrace'. Podíváme-li se na dvacet projektů programů schválených v letošním podzimním řízení, zjistíme, že jsou všechny zaměřeny na snahy pomoci romským dětem překonat „nevýhody“ svého prostředí, aby nakonec mohly vypadat více jako my. Není tam ale jediná zmínka o tom, jak pomoci romským dětem dosáhnout vzdělávacích a obecných životních úspěchů a přitom zůstat tím, kým jsou: českými Romy nebo dokonce „cikány“. A právě zde by nám jazyk, který je v jádru mnoha těchto problémů, mohl poskytnout nárys řešení. Problém je ale v tom, že toto řešení jde zcela proti srsti všem intuicím, které máme ohledně toho, jak jazyk funguje. Selský rozum nám radí doučovat romské děti češtinu a selský rozum se tak úplně nemýlí. Výpomoc se školskou češtinou je pro úspěch romských dětí nezbytná. Ale selský rozum opomíná jednu stejně důležitou součást řešení: romštinu. Jak může výuka romštiny vyřešit problém s češtinou? To rozum rozhodně nedá. Ale výzkumy ve Spojených státech, které se potýkají se vzdělávací integrací hispánských imigrantů, zcela jasně ukazují, že programy, v nichž je španělština rovnoprávným partnerem angličtiny nejen jako předmět, ale i jako nástroj výuky, jsou mnohem úspěšnější, než ty, které vyžadují pouze majoritní jazyk a jakýkoli výskyt španělštiny zakazují. Jak je možné, že děti, které měly ve škole méně angličtiny nakonec mají lepší výsledky a ovládají majoritní jazyk lépe? Všechno se to váže k úloze, kterou jazyk hraje v naší identitě. Děti i dospělí nemají problém se naučit nové i velice složité způsoby chování a mluvy, mají ale problém se naučit cokoli v prostředí, které jim tvrdí, že jejich bytostná podstata je nedostatečná, a podmínkou úspěchu je zavržení svého původu. A to je přesně to, co naše snahy o integraci romským dětem i jejich rodičům sugerují. Jak ale může s tímto výuka romštiny pomoci? Voliči v Kalifornii a v Arizoně ukázali, jak špatně se toto řešení prosazuje, když hlasovali pro zákaz bilingvních vzdělávacích programů, zavádění svými intuicemi i pomýlenými reportážemi tisku. A jak by takové řešení vůbec vypadalo? Mohlo by se začít poměrně malým gestem a nabídnout romským dětem hodiny romštiny jako součást všeobecných osnov. To by samo o sobě ukázalo, že chceme podporovat jejich vlastní identitu a to i dětí, které doma romsky nemluví. Ale to není všechno. Druhým krokem by bylo vyučovat části osnov v romštině. To by vedlo k nutnosti programů pro rozvoj romského psaného jazyka a vyvedlo romštinu z gheta folkloristiky. Ale ani tady se nelze zastavit. Romsky be se neměli učit jen Romové, romsky bychom se měli učit všichni. Ne snad proto, abychom se mohli v romštině plynně domluvit, ale abychom si uvědomili bohaté romské kulturní pozadí a zažili si pojem romskosti jako plnohodnotného modu lidskosti. Romština by takto neměla v našich školách nahradit angličtinu nebo němčinu. Ale proč jí nevěnovat více prostředků třeba na úkor latiny, kterou dnes univerzity vyučují dostatečně? Co k tomu potřebujeme? Potřebujeme učitele romštiny, romského i neromského původu, které budou muset vzdělat programy romštiny na pedagogických fakultách s tím spojený rozvoj romštiny jako akademického jazyka. . Ale hlavně potřebujeme peníze na alespoň desetiletý program romské kulturní obnovy, protože podobné řešení není možné uskutečnit z roku na rok. Znásobme ubohých patnáct miliónů ročně na sto padesát a snad budeme mít šanci na úspěch alespoň trochu ulevit svému národnímu svědomí, na kterém by naše zacházení s romskými dětmi za posledních padesát let mělo ležet jako Sisyfův balvan.